je dobře doložen ve vyprávění ze života svatých, nikoli však v památkách jazykově konzervativnějších, tj. v textech biblických. To vše nasvědčuje tomu, že kratší tvar (naj)poslé vznikal v proudu řeči a šířil se jako nová, hovorovější varianta starého a knižního tvaru delšího (naj)posléze.
(26) Na uvedených příkladech dotváření lexikálně významových antonymních jednotek jsme si naznačili působení asociativního spoje typicky intelektuálního, neexpresívního, tj. spoje mezi pojmy, mezi poznávacími formami odrazu skutečnosti: významový podíl tohoto asociativního spoje na intelektualizaci jazyka vidíme zejména v mimořádně rozsáhlém přitváření antonym (opozit různé logické náplně) pomocí předpony ne- a v odborném jazyce i pomocí předpon jiných (srov. typy živý : neživý, člen : nečlen, symetrický : asymetrický, tranzitivní : intranzitivní, alkoholismus : antialkoholismus, revoluce : kontrarevoluce, prefixace : deprefixace aj.). Viděli jsme, že jazykovou realizací takové asociativní vazby neexpresívní je dotváření neexpresívních protějšků stejnokořenných (pravý ‚náležitý‘ → nepravý ‚nenáležitý‘, srov. přišli v pravý čas Šmilovský / PS — rozhazovat v nepravý čas a na nepravém místě Hálek / PS) i různokořenných (pravý ‚náležitý‘ → levý ‚nenáležitý‘, např. kdo sní a mlčí, vždy levý konec všeho uchopí Vrchlický / PS). Nyní věnujme pozornost obdobnému dotváření protějšků expresívních a vůbec lexikálním postupům ve směru působení asociativních spojů expresívních. Jak již bylo naznačeno (24.2), asociativním spojením expresívním rozumíme vazbu mezi takovými obsahy ve vědomí mluvčího, z nichž jeden – expresívní – odráží skutečnost subjektivně i s citovým nebo volním hnutím (zaujetím), které druhý – neexpresívní – sice neobsahuje, ale svými objektivními znaky vyvolává (asociativně navozuje). Tak např. pojem člověka odpuzujícího charakteru může být ve vědomí spojen s citovým hnutím nelibosti, jaké vyvolává zvíře ohavných vlastností (krysa, hyena, šelma apod.), a proto na základě asociací mezi takovým expresívním a neexpresívním obsahem vědomí dochází k expresívnímu pojmenování člověka jménem zvířete: vytváří se tak lexikálně sémantická korelace mezi neexpresívním jménem odporného zvířete a shodným expresívním pojmenováním člověka budícího nelibost (lexikálně sémantická korelace neexpresívnosti / expresívnosti), srov. krysa ‚velká, dlouhoocasá myš‘ : krysa ‚bezcharakterní člověk, zvláště zrádný‘, hyena ‚šelma živící se mršinami‘ : hyena ‚bezohledný člověk, zvláště který těží z cizího neštěstí‘ apod. Obdobné expresívní asociativní spoje existují ovšem také mezi psychickými odrazy jevů budících stejný nebo přibližně stejný pocit libosti: jsou tak asociovány např. pojmy věcí milých a podobných věcí malých a na základě této asociace dochází zase k expresívnímu pojmenování kladně hodnoceného jevu příslušnou zdrobnělinou. Dotvoření takové lexikálně sémantické korelace mezi neexpresívní zdrobnělinou a shodným expresívním pojmenováním věci budící libost nebo sympatie můžeme doložit již stč. dvojicemi významových jednotek typu hlavička ‚malá hlava‘ : hlavička ‚milá hlava‘; srov. hlavičky ComestC 171a capitelli – skrzě jeho (Kristovu) králevú hlavičku, mrskú třtí zbitú Vít 87a; podobně to děťátko ručičkama čpýráše, hledajě u mateře pokrmu PasMuzA 338a – tvoji (Kriste na kříži) přěmilej ručičcě UmučRajhr 223. Takovéto lexikálně sémantické korelace, jako neexpr. hlavička ‚malá hlava‘ : expr. hlavička ‚milá hlava‘ nebo neexpr. tlama ‚ústní otvor větších zvířat‘ : expr. tlama ‚lidská ústa‘, mohly být ovšem také morfematizovány (srov. 23.2) tím, že expresívní člen nabyl
