psané, scriptum, scriptura, plur. pak knihy sbírku nebo úhrn kusů neb částí takových, liber, codex; singulár kniha byl zatlačen apelativy jinými: písmo, list, spis atp., kdežto plur. knihy liber, codex se pevně držel; ale časem, hlavně od XVI. stol., vstupuje sing. kniha na místo dotud obyčejného plur. knihy, a tento udržel se do nč. jen ve výraze modlicí knihy Gebetbuch.“ Aspoň několik dokladů: v knihách ŽaltWittb 138,16 in libro, v těchto knihách BiblMuz Dt 28,58 in hoc volumine, o tom sám v jedněch knihách píše PasMuzA 286. Podobný příklad máme ve slovech vidlice a vidlička: zatímco v nové češtině jsou to slova s úplným paradigmatem, v staré češtině jsou doložena pouze jako pluralia tantum, jako slova pomnožná, např. učinil Iram z medi … vidlicě k skládaní ohně ComestC 174a arpagiones, id es furcas, merga obilné vidlice SlovOstřS 93, vidlice jedny pozlacené ArchČ 16,10 (1490), fustinula dicitur instrumentum, quo extrahuntur carnes de lebete / vidličky SSL K 71 53a; srov. dále stč. ustálené spojení vidliček někomu podávati aj. (sg. vidlice je doložen pouze jako název kosti v pozdní památce LékSalM 598 a 682). U uvedených příkladů (knihy, vidlice, vidličky) šlo tedy v podstatě o takový vývoj, že označování dané mimojazykové jednotky převzaly od tvarů plurálových příslušné tvary singulárové, a plurál byl zde ponechán pro označování několika (nebo většího počtu) takových jednotek. Byl tím vlastně odstraněn rozpor mezi singulárovým významem a plurálovou formou (srov. 9.31). Působil zde tedy také činitel gramatický – prosazování kategorie čísla. Poněkud jiný charakter má depluralizace u pomnožných pojmenování předmětů, které se skládají ze dvou výrazných částí: forma singuláru zde nepřejímá význam starší formy plurálové, nýbrž označuje onu výraznou část celku, který je vyjadřován plurálem, srov. např. stč. plurale tantum nohavicě ‚kalhoty‘ a celoparadigmatické substantivum nohavice ‚část kalhot, která kryje stehno nebo i celou dolní končetinu‘ (PS).
Podobným zpětným postupem vykládá V. Machek (Etymol. slovník 285) vznik slova manžel: „Pro rozbor slova je důležité, že v csl. (strus.) je duál malъžena, podobně dluž. duál manźela a č. plurál manželé = muž a žena (nikoli 2 manželové, tj. 2 mužové!). Z toho vyplývá, že bylo původně *malъžena, což byla asi spřežka, jako csl. bratъsestra… Z této spřežky abstrahován pak singulárový útvar malžen pro muže, k němu přitvořeno fem. na -ka (je příznačné, že pro ženu není *malžena, ale *malženka!).“ Šlo by tedy vlastně o „dedualizaci“. Připomeňme ještě, že pro češtinu není třeba uvedené tvary psát s hvězdičkou, neboť jsou doloženy v stč. památkách (malženy ‚manželé‘, malžen ‚manžel‘ i malženka ‚manželka‘, viz GebSlov).
(22) Závěry. — Podstatnou část slovní zásoby tvoří slova, která jsou spojena na jedné straně se slovy téhož nekořenného morfénu a téhož významového okruhu (tj. seskupují se v kmenoslovné kategorie, např. oslepiti vzhledem k ohlušiti, ochromiti, otupiti aj., 17) a na druhé straně se slovy téhož morfému kořenného a opoziční významové kategorie (tj. druží se v kmenoslovné korelace, např. oslepiti vzhledem k oslepovati, oslepnouti, slepý, 17.2). Postavení daného slova v tomto systému slov usouvztažněných na základě společného prvku významového i formálního (v systému kmenoslovném) strukturně charakterizuje jeho kvalitu (17.3) a prostřednictvím kmenoslovných korelací spojuje jeho vývoj s vývojem gramatickým i hláskoslovným (17.4). Vývoj gramatické kategorie nebo hláskoslovná změna
