v. ČČMus. 1896 str. 225 sl. – Kořenná slabika dol- je také v stč. subst. odol, sg. instr. odolí = nucením Marg. 158, Kat. v. 1213, KatBrn. 392, a dále v slovesích příbuzných, ale jiného tvaru: obdoleti, nemožu to obdoleť = nestačím sám na všecko BartD. 2, 350 (laš.), zdoliti, toho já nezdolím = nezmohu t. 420 (stjick.), stsl. odoljati praes. odoljaja a odolêti praes. odolêją, rus. odoljatь, odolêtь, odolitь, pol. zdołać atd.
hraju, hráti v. zde doleji jhra-.
hryzati, stsl. gryzati, gryzają. Praes. hryzaju atd.: (závist) hryza a kuſa ŠtítOp. 70ᵇ. Jest iterativum ke hrýzti tř. I. 2 a vstupuje na místo jeho, v. § 66. Přechází do vz. V. 2: pes něco hrýže Us., hryž to Černý-Nem. 9., dial. praes. sg. 1. hrežo BartD. 2, 174 (brn.), pl. 3. hrěžõ t. 124 (zábř.).
-chaju, nechaju, nechati, stsl. chajati, srb. hajati curare. V stsl. je při vz. V. 4 Mikl. Lex. V češtině dochováno jen ve složení s ne-, u významu pošinutém = sinere, a má tvary rozhodující podle vz. V. 1. – Praes. nechaju, -ám atd.: nechaiu postpono Greg. (v ČČMus. otištěno nesprávně necham), že vás bóh necha bújěti Štít. uč. 75ᵇ atd., plur. 3. nechají, ob. nechaj’ (proti -jou ve vz. V. 4). – Impt. nechaj atd.: mého nechay DalC. 28, juž nechay sluhy své ŽWittb. Sim. 29, o tom nechaymy pravenie Trist. 117, nechayte své řeči Štít. uč. 120ᵇ; přehlas. nechey Br. Oz. 4, 17, nechej mě na živě Suš. 138 a Us.; odchyl. nech atd.: nech sobě přiepisu VšehJ. 109, ponech jeho Háj. 150ᵃ, zanech ŽerKat. 280, nechme lidí Vel. Jg., ponechte Háj. 154ᵃ, nechte Br. Ezech. 2, 5 atd., nech, nechte Us. Z imperativů nechaj, nech vyvinula se adverbia: nechajž, nechajť, nechajžť, nechaž, nechať, nechažť, nechý, nechž, nechžť, nešť, postupem tím, že imperativ nechaj, nech klesal z významu svého vlastního ve význam adverbia hortativního a spojoval se se spojkou ať a s enklit. -ž, -t, srov. Listy filol. 1884, 66. – Part. nechal, inf. nechati Us. V dial. inf. nechát BartD. 2, 184 (tišň.) a part. nechál, nechála tamt., necháł, necháła t. 1, 29 (pomor.) může býti délka etymologická, -á- z pův. -aja-.
jebati atd., k praes. jebu atd.; v. § 73.
jemaju, jmáti. Z koř. jem- je stsl. imati m. jьmati praes. jemlją, se stupni jьm- a jem-, jako je stьl- a stel- ve stьlati praes. stelją. Totéž můžeme předpokládati pro češtinu: byly tvary infinitivní jьm- a praesentní jem-, inf. jmáti a praes. jemaju atd.; ale analogií přibyly na obou stranách novotvary. Krom toho jsou v češtině tvary skoro vesměs v tř. V. 1ᵃ. Praes. jemaju atd.: zgyemam je Pror.93ᵃ. Impt. jemaj: zgemayż lid bohatý Alb. 91ᵇ; novotv. jmaj: zeymayte proroky Ol. 3. Reg. 18, 40. Aor. jmach: bavorščí zloději i veliké pány gmachu, panie i také panny brachu DalC. 89, židé zeymachu ženy ceperunt Ol. Num. 31, 9, zeymachu bydlitele t. 31, 32. Inf. jmáti: chtiec jě (židy) všěcky zeymaty DalC. 86, zejmati DalJ. tamt. podle rkp. P a Z. Part. jemě, jeḿúc-, podle vz. V. 2: Říměné ny zgemucze zvieží Hrad. 74ᵇ, (měščěné) zgemucze jě (pány) z nich duši vy
