imperfektum: | ||
sg. 1. prosiech | du. 1. prosiechově, -va | pl. 1.prosiechom, -me, -my |
2. prosieše | 2. prosiešta, -sta | 2. prosiešte, -ste |
3. prosieše | 3. prosiešta, -sta | 3. prosiechu, |
-ie- ze staršího -ⁱá ; | ||
aorist: | ||
sg. 1. prosich | du. 1. prosichově, -va | pl. 1.prosichom, -me, -my |
2. prosi | 2. prosista, -šta | 2. prosiste, -šte |
3. prosi | 3. prosista, -šta | 3. prosichu ; |
tvary jmenné:
inf. prositi, sup. prosit;
participium
-nt : prosě, prosiec-, ze staršího -ⁱo, -ⁱác;
-mъ : nosim;
-lъ : prosil, -a atd.;
-ъs: prosiv, -vši, -vše;
-nъ : prošen, -a atd.;
subst.verb.: prošenie.
K tvarům jednotlivým.
134. Praesens.
Sing 1. prošu, -iu, -i, psl. prošą. Tvar tento vznikl z kmene praes. prosi- a koncovky -ą, přijaté bezpochyby analogií podle nesą atd., srov. § 7 č. 1; z prosi-ą stalo se prosją a z toho dále prošą. A jako v prošą č. prošu z kmenového -s spojením s j jest -š, tak mění se zde podle známých pravidel hláskoslovných také souhlásky jiné.
Při kmenovém -j nejeví se změna nijaká, na př. napojiti praes. sg. 1. napoju atd.
Rovněž tak při palatálkách starých (psl.) -ž, -š, -č. Na př. blížiti-blížu atd., jáz ť sě blisiu ApŠ. 138; těšiti-těšu; učiti-uču atd.
Při -l pak, -r a -n není změna v češtině historické vedle jiných tvarů stejného slovesa patrna. Na př. ve chváliti-chváľu atd., (já) chwalu DalC. 11, (já) sě tobě ne miliu Jid. 165 (l střední a ľ měkké splynuly, srov. I. str. 359); věřiti-věřu atd. (z věriti a věrju, v obojím vyvinulo se stejné -ř-); činiti t. j. čiňiti a čiňu (z činju) atd., ucſinu faciam EvA. Mat. 10, 51 (opět jednostejné -ň-).
Při retnicích -b, -p, -v, -m nastala změna v -bʼ, -ṕ, -v́, -ḿ, zjevná zvláště tím, že hlásky tyto mají pak moc přehlasovací. Na př. drbiti-drbu
