Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, II. Časování

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, II. Časování. Praha, 1958.
<<<<<295296297298299300301302303>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

Part. zřěl: przizrziel ŽGloss. 39, 2, ſezrziela t. 84, 12 atd. Part. zřěn: uzrzien videbitur ŽGloss. 83, 8, przezrziena Štít. uč. 56ᵃ, obezrzyna EvOl. 81ᵇ. Subst. verb. zřěnie: zrzienie ŽKlem. 72, 4, ozrenim boga t. j. ozrěním Greg.

zvňu, zvnieti, stsl. zvьnêti sonare. Z koř. zven-, stupňovaného ve zvon-; podle toho je skupení souhlásek náležité zvň-, ale to dochováno v dokladech velmi řídkých (zde dále ve dvou příkladech impt. z nář. slezského); ze zvň- jest jednak dial. zuněti atd., jednak a zpravidla přesmyknutím vzň-, srov. I. str. 547, a z toho odsutím zň-. – Praes. zvňu, vzňu atd.; pl. 3. novotv.: žalostiví hlasi wznyegy Modl. 168ᵃ, slova newznyegij Ol. Job. 34, 35, jakž registra zniegij KolČČ. 256ᵇ (1557). Impt. zvni: zazwny varhanným zpievaním HymnOpav. 158ᵇ, vy křesťané zwnyete točíš vzdávajte chválu Sequ. 360; vzni: wzni tvój hlas sonet Ol. Cant. 2, 14, zni Us. Part. zvně atd.: v zvonečkách wznieczich ŽWittb. 150, 5, wznecich ŽGloss. tamt., weypis takto zniczy KolČČ 191ᵇ (1552), znících Drn. 53 (71) a Us.; novotv. wznyeyucz Kat. v. 1175, zniegijcz Ben. 1. Par. 15, 19, (psaní) zniegiczyho v tato slova KolČČ. 424ᵃ (1567), znějících Drn. 99 (149); o adj. vzniúcí, v zvonciech wznyucich ŽKlem. 150, 5, v. § 35 č. 12. Part. zvněl, vzněl: řeč ... wznyela Kat. v 1576, by wznyelo i zvučalo JeronMus. 41, zněl Us. – Dial. zuněti: bude nám zuněti v uších Naše Doba V. (1897) 43, zunia zvony slc. Kott s. v.

zvuču, zimčiti, ze zvąk-. Part. zvučal pl. zvučili: pozwuczal hlas Pass. 278, wzezwuczal ŽKlem. 10ᵃ, zwuczali sú vody t. 45, 4, nepřietelé zwuczieli sú t. 82, 3 atd. Nč. zvučím, zvučeti, zvučel atd.

Třída čtvrtá.

Vzor prošiti, prošu.

. Do třídy této patří slovesa, jejichžto kmen infinitivní má příponu kmenotvornou -i, na př. pros-i- v inf. prositi. Kmen praesentní jest rovněž pros-í-. Srov. § 30 č. 3, IV. a § 47 [= Lesk. IV. A],

Tvary slovesa vzorového jsou

praesens indik.:

sg. 1. prošu, -i; prosím

du. 1. prosívě, -va

pl. 1. prosím, -me, -my

2. prosíš

2. prosíta

2. prosíte

3. prosí

3. prosíta

3. prosie :

imperativ:

sg. 1. –

du. 1. prosivě, -va

prosvě, -va

pl. 1. prosim, -me, -my

prosme, -my

2. 3. prosi

pros

2. 3. prosita

prosta

2. 3. prosite

proste;

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 15 lety, 8 měsíci a 28 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).