Us.; – subst. verb. stvěnie atd.: Stwienye jeho splendor ŽKlem. Hab. 4 t. 89, 17, kterak zbledělo tvú líčkú ſtkwyenye Plankt. 170ᵃ, w ſtwieny zlatém ŽTom. 67, 14, bleskni ſtkwienym fulgura coruscationem Ol. žalm 143, 6 atd., skvění, stkvění Us. – Ve Štít. uč. 139ᵃ se čte: světu a ſtkwyczy marnosti jeho, t. j. adj. stkvící ze staršího stkviúcí, srov. trpiúcí atp., v. § 35 č. 12. – Vedle toho jest adj. stč. i nč. stvúcí, -oucí atd., na př. bydlo zztwŭcziePilA., ſtwuczye světlosti Kat. v. 2554, ſtwuczych vlasóv t. v. 3436, té ciesařové kstwucie Baw. 139, kstvúcí rúcho Hanuš Osterspiele 80 (z XV. stol.) atd., stkvoucí, skvoucí Us.; vzniklo patrně analogií, zejména přejetím koncovky -úcí atd., která je právem v adj. part. vedúcí atp., o čemž v. tamt. – Podobným způsobem vyvinuly se zde novotvary ještě zvláštní, zejména praes. stkvu, stkveš atd.: ſtkw ſye candeo Anon. 2ᵃ, stuol se ſtkwe KabK. 3ᵃ, ty ješto ſie ſtkwu svatostí ŠtítBud. 171, a part. skvetl: brada jeho ſie ſkwetla krví Brig. 25. Vznikly podle slovesa kvísti praes. ktvu part. kvetl: vedle inf. kvísti vyvinul se podle praes. ktvu také inf. ktvieti, v. nahoře str. 138, a to jakož i jakási podobnost u významu, splendere a florere, vedlo k tomu, že slovesa tato se vůbec sdružovala a že podle ktvu, kvetl atd. také novotvary stkvu, skvetl se ustrojily. – Sloveso toto drží se skoro jen v jazyku knižném a tu vyskytávají se také novotvary skvěju se, skvěješ atd.
styzu sě, 2. stydíš sě, styděti sě, stsl. stydêti sę. Praes. sg. 1. styzu sě atd.: jímž sě zzthyziu LMar. 30, jehož sě řéci nezztyziu AlxBM. 5, 37, nepoſtiziu ſie ŽKlem. 24, 2, t. 30, 18, žebrali sě ztyzy Krist. 67ᵃ, tiem viece ſe ſtyzi Kruml. 261ᵃ; (já) toho sě neſtidy Pass. 452. Part. styděl; ſtydyel ſye Ol. 2. Par. 33, 23 atd.; stydal: syn zaſtydal sě Pulk. 66ᵃ, vſtidyal ſi ſe Lit. 2. Par. 34, 27, (král) sě poſtydyal Ol. 2. Par. 36, 12; nč. styděl Us.
svrbu, svrběti, z koř. sverb-, z něhož i svrab stsl. svrabъ pruritus ze svorb-. Praes. svrbu atd.: zwirbi prurit MVerb. atd. Nč. svrbím, svrběti atd. Za svr- bývá sr-, a proto i srběti m. svrběti: (osutost suchá) nebo ſrbí nebo neſrbí Rhas. 84, srb. chod.; srov. I. str. 439.
ščězu, 2. ščšdíš, ščěděti, ště-, stsl. štędêti parcere. Praes. sg. 1. sebe sám neſczyezy Rúd. 43ᵃ; já nescedi života svého Baw. 69. Zaniklo.
ščṕu, ščpieti, ze ščьp-, srov. I. str. 526. Ze ščp- je šťp-, čp-, šp-. Praes. ščpu: ano jinak sadá (svrbí), jinak ſſtpý, jinak bolí udeřenie Štít. uč. 156ᵃ, (lék) najprvé špij Sent. phil. Jg., ſſpij Háj. herb. Xᵃ, křen čpí do očí Rosa Jg. – Inf. ščpieti atd.: (voda do oka puštěna) bude ſpiety Chir. 281ᵇ; (mast na oku) bude tě ſpiety t. 285ᵃ, čpíti, čpět Us. Subst. verb. ščpěnie atd.: ſſpěnij Háj. herb. 142ᵇ, čpění Vel. Jg. a Us.
šuḿu, šuměti, přehlas. šim-, stsl. šumêti resonare praes. šumlją. Praes. šuḿu atd.: ano veliký hluk u povětří ſſymi Pass. 433, hluk u povětří ſſymy PassKlem. 172ᵇ, moře ſſimij OtcB. 168ᵃ; přehláska zrušena:
