žasnu, -núti, stsl. žasnąti stupefieri. O přehlásce žas-, žěs- a jejím rušeni srov. I. str. 98. Místo z- bývá ř-: uřas-, uřěs- atd., srov. I. str. 519. Slabika kořenná je krátká, někdy dlouhá. – Praes. žasnu, žěsneš atd.: vzieſſnet sě nebožátko Hrad. 135ᵃ, lvíče neuzyeſne sě non pavebit Pror. Isa. 31, 4, zzaſnuv sě kniežata t. j. zžasnú t. 31, 9. – Impt. žěsni atd.: vżeſniete ſe Kladr. Isa. 29,9.–Impf. žésniech; žas-: vzaſnyeſe ML. 91ᵃ. – Aor. silný sg. 2. 3. žěse: (Nero) sě usiezze ApD. c, (Břetislav) nic se neužese DalJ. 44 z P, (král) velmi sě vzieſe Trist. 141, ſe vżeſe Kladr. Esth. 7, 6; Pilát vrzeſe sě Hod. 45ᵃ; Nero uzaſe sě Pass. 300, to Pilát uslyšav vzaſe sě Krist. 100ᵃ: pl. 3. žasú: všichni sě uzaſſu Hrad. 25ᵇ, tu proknisě uzaſſu t. 145ᵃ, všickni lidie sě vzaſu Pass. 322, všedše uzřěchu jinocha i uzaſu sě EvZimn. Mark. 16, 5, až sě všickerni vzaſſu Kat. v. 3087. – Aor. slabý žěsech atd.: velmi sě vzieſechu EvTřeb. Mat. 17, 6, mnozí sě vžeſechu Apoll. 130ᵇ; Trojanští vzaſſechu se Troj. 200ᵇ. – Part. žasl, žěsli atd.: Malchus vzaſl sě Pass. 365, paní vzaſla bieše Hrad. 141ᵇ, peklo se vzzaſlo ML. 27ᵇ, zloději sě vzieſly Pass. 34, (bratřie) sě zzieſly byli t. j. zžěsli Ol. Gen. 42, 35, biechu zzyeſli sě Koř. Mark. 9, 5; kak jsú sě vrzeſly Hod. 53ᵇ, strážní sě vrzeſly t.; (apostoli) sě vzaſli Krist. 109ᵇ; užásl se Vel. Jg.; – žasnul Us.; Jura se toho uřísnul Kulda 1, 64. – Part. žas, žěsši: uſaſſa t. j. užas sia tremefactus Greg., Němec sta vzas sě DalC. 67, mistr vzaſſ sě i vzdyše ML. 53ᵇ, vzaſ sě padl na svú tvář Pror. 119ᵇ, vżas sě Ol. Gen. 28, 17, (Sara) vżieſſi sě t. 18, 15, sě zżiesſe t. 43, 18, vzefſe se EvTřeb. Luk. 2, 48, zżeſſe se Kladr. Ex. 20, 18 atd.; (Tristram) užes sě Trist. 155, matka uzasſſi Krist. 27ᵇ, vżaẛẛi (sic) ſe Kladr. Gen. 18, 15, oně vzaſſe sě vecěsta Pass. 362, sě vzaſſe Pass. 272, sě vzasſſe Krist. 60ᵇ atd.; – žasnuv Us. spis. – Part. žěsen: vzzeſeno strachem panstvie mé Nikod. 74ᵃ. – Subst. verb. žěsenie: mládenec tiem vzeſſenim umře Mand. 9ᵃ; vzaſene pavor HomOp. 154ᵃ; – žasnutí Us.
žhnu, -núti, ze žьg-. Sloveso žhu, žéci tř. I. 4 většinou zaniklo, v. § 80, a na místo jeho a jeho složenin vstoupilo -žhnu; zejména na místo staršího roze-žhu, roz-žéci, o němž v. v § 80, přišlo roze-žhnu, s vypuštěním jerového -e-: roz-žhnu; na př. rozžhni svíčku Duš. verb. 117 (z Erb.), rozžhnuł BartD. 1, 357 (laš.). Z tohoto pak rozžhnu spodobou i splynutím -zž- vzniká rožhnu a vynecháním -h- dále rozžnu, rožžnu, rožnu: praes. rožnu BartD. 1, 25 (zlin.), impt. rožni t. 17 (též), inf. rožnút t., rožnót t. 2, 17 (holeš.), rožhnuł t. 1, 375 (palk.), rožnu, rožnuł, rožnuty Lor. h.-ostrav. 58 atd. A tudy vzniklé praes. -žnu béře se pak za sloveso vzoru pnu tř. I. 5. a má tvary charakteristické utvořeny podle něho: part. -žal, rozžal Rosa 195, žena rozžala svíci BílC. 1, rožał BartD. 2, 10 (holeš.) a j., rožal Hod.-lit. 35, rožal sem Hoš. č.-mor. I, 77 a II, 95; – part. -žat, rozžatý Rosa 195, rozžatau pochodeň Beck. 1, 29, světla rozžatá Seel. 211, s rozžatou svící VrchlProk. 108, rožat mýt. 341, rožatý BartD. 2, 3 (sazem.),
