Marie a Ježíše) i manu rukávem majně i poda téj deščky.. královně (Kateřině) Kat. v. 649.
-manu, -manúti, stsl. po-męnąti meminisse, z mę-. O přehlásce ma-, mě- srov. I. str. 106; pravidelnost její se časem ruší. V nč. je -menu -menout, a me- bývá již v dokladech starýeh. Je to myslím sklesnutím jotace, které po souhláskách retných vůbec a v slabice mě zvláště záhy a často se vyskytuje, srov. I. str. 198 sl.; podle Zubatého bylo prý také psl. -meną shodné s lit. menu, v. Jag. Arch. 15, 497. Příklady staré s me- za žádané mě- nebo ma- uvozuji všecky, které mám po ruce; jest jich s počátku proti dokladům s pravidelným mě-, ma- velmi málo, ale množí se časem. – Praes. sg. 1. -manu: nezpomanu non meminero ŽGloss. 136, 5, (já) nezapomanu ŽKlem. 118, 116 a j., rozpomanu ŽWittb. Ezech. 15, když sě rozpomanu AlxV. 800, věčně já jich zapomanu NRada 773 atd.; když sě rozpomyenu Modl. 4ᵃ; sg. 2 -měneš: rozpomienes ŽKlem. Hab. 2, když sě rozpomyeneſſ Modl. 181ᵃ; wzpomeneſſ Pass. (část mladší) 81; když sě rozpomaneſſ Modl. 107ᵇ; sg. 3. -měne: zapomyene bóh ŽWittb. 76, 10, on nezapomyene Modl. 110ᵃ, člověk mnoho zapomyene ale bóh nezapomyene Alb. 53ᵇ, na muky zapomyene t. 61ᵃ atd.; (člověk) wzpomane Hrad. 139ᵃ (pro rým: ukane), člověk dětí ni domu zpomane AlxV. 597 (pro rým: dostane), sám sebe zapomane Alb. 37ᵃ, toho buoh zapomane NRada 735 (pro rým: dostane); zapomene buoh Pass. (část mladší) 175, kdož se zapomene NRada 1914 (v rkp. B je zapomane, rým: stane); pl. 3. –manú rozpomanu ſie všickni ŽKlem. 21, 28, (nepřietelé) zapomanu ŽWittb. 58, 12, když jiní tebe zapomanu Modl. 110ᵃ. – Impt. -měň atd.: rozpomyen sě ŽKlem. 143ᵇ (2), rozpomien t. 24, 6, t. 88, 48, rozpomyen sě ŽWittb. 136, 7, vzpomyen na ně t. 24, 7, wzpomyen Hrad. 35ᵇ, Modl. 25ᵇ, wzpomyen na mě t. 144ᵃ, zpomyen t. 104ᵃ, t. 175ᵃ, zapomyenyz Alb. 105ᵃ, ty ſpomyen na mě ML. 35ᵇ atd.; rozpomaň ſe Kladr. Deut. 9, 27; rozpomen ſye ŽGloss. 136, 7, rozpomen ſie ŽKlem. 142ᵃ, zpomen ROlD. 137ᵃ a 142ᵇ – Impf. -měniech atd : když zpomieniechom Siona cum recordaremur ŽWittb. 136, 1. – Aor. -manuch atd.: sg. 1. až zapomanuch sám sebe AlxV. 885; 2. 3. kněz ſye rozpomanu DalC. 76, ciesař rozpomanu sě Pass. 570, král své šlechticě upomanu AlxV. 1475; kněz Oldřich vzpomenu DalJ. 40 podle rkp. L, Kurvenal zapomenu Trist. 37; pl. 3. zapomenuchu ML. ve Výb. I, 403. – Inf. -manúti: neroď zapomanuty ŽWittb. 102, 2, jest vzpomanuty hrozno Modl. 55ᵇ, chci zpomanuty Alb. 77ᵃ atd.; napomyenuty ŠtítVyš. 4ᵇ; zapomenuty DalC. 92, przipomenuti ŠtítMus. 14ᵇ, napomenuti t. 34ᵃ, sě rozpomenúti Trist. 26. – Part. -mana atd.: rozpomana Hrad. 48ᵇ, každý na svój rod ſpomana AlxV. 1494, abych vás napomana u vieřě potvrdil Pass. 238, zapomana svého trudu Modl. 54ᵇ atd.; na svú moc se rozpomena NRada 709 (nesprávně opsáno m. -mana, rým: pána), wzpomena ŠtítMus. 70ᵇ; manul atd.; rozpomanul ſem ŽKlem. 118, 41,
