oprnuti resistere Ol. Lev. 26, 27, aby sě mohl oprnuti zlému myšlení Otc. 168ᵃ. – Zaniklo.
-řehnu, -núti. Praes.: wirzehnu eructabo ŽKlem. 144, 7; part.: wirzehlo srdce mé slovo t. 44, 2.
řeknu, řknu. -nitti. Impf.: když vzdvižena byla škříně, rzeknyeſſe Mojžieš .., a když pak složena bieše škříně, rzknyeſſe.. dicebat, aiebat Ol. Num. 10, 35 a 36. – Aor. řknuch: a on potknu sě dále jíti finxit se longius ire Koř. Luk. 24, 28 (omylem m. pořknu). – Tvary infinitivní bez -nu jsou v tř. I. 4, v. § 80.
-řieznu, -říznu Us., z rêz-; z toho dial. řnúti (srov. pol. rząć): part. řnuł s ním o zem BartD. 2, 379 (laš.), a při tom novotv. -řl, vzniklý jako nahoře při hnúti uvedené hl: uřli t. 1, 111 (laš.).
sadnu, -núti, ze sęd-. O přehlásce sad-, sěd- a jejím rušení srov. I. str. 108. Praes. sg. 1. sadnu. nedoloženo; 2. sědneš: Siednes Hrad. 121ᵇ atd. Impt. sedni: Siedni a sčítaj HusPost. 179ᵃ. Inf. sadnúti, nedoložen; ſednuti Pr. pr. 248. Part. sadna: ſadnv́ce na zemi HusPost. 134ᵇ. Nč. sednu sednouti, sedna atd.; dial. sadnúc (inf.) BartD. 40 (hroz.), sadnuł t. 43, slc. sadnúť.
sáhnu, -núti. ze sęg-. O přehlásce sáh-, sieh- (zúž. síh-) a jejím rušení srov. I. str. 108. – Praes. sáhnu, siehneš atd.: zbožie dofiehneſs NRada 1476 B, toho doſiehneſs Troj. 19ᵃ; což doſyehne DalC. 20, když (měsiec) rohem hor doſyehne AlxV. 2403, ktož jemu (ďáblu) povolí, tohoť on mocně oſiehne NRada 1925, když dievka let doſyehne Troj. 15ᵇ; sotně málo na loket ſyehnem Alb. 83ᵇ, chvály doſiehneme Troj. 90ᵇ; dofiehnete vítězstvie t. 171ᵃ atd.; ať (chlap) k mému pití viec neſahne Hrad. 95ᵇ (rým: táhne), nedoſáhne BrNZák. 30ᵃ. – Impt. siehni atd.: doſvehni života Koř. 1. Tim. 6, 12, ſehny pak dále NRada 569 atd ; przyſahnietež Ben. Jos. 2, 12. – Impf. siehniech atd.: dosiehnieše DalJ. 20 podle Ff. – Inf. sáhnuti: doſahnuty Alb. 83ᵇ atd.; aby na mě siehnúti mohli ZS. 347. – Part. sáhna atd.: král kopie doſahna zře AlxV. 1473 atd. – Nč. praes. sáhnu sáhneš atd., impt. sáhni atd. Us. spis. a ob., veskrze sáhn-; dial.: dosíhnout, síhni, nesíh na to Duš. jihoč. 2, 11, síhnút BartD. 2, 1 (malen.), sihnot t. 200 (třeb.). – Tvary infinitivní bez -nu jsou v tř. I. 4, v. § 80.
sáknu, -núti, ze sęk-. O přehlásce sák-, siek- (zúž. sík-) srov. I. str. 109; pravidelnost její časem se zrušila: voda v zemi wſakne Mand. 42ᵇ, m. vsiekne. V nč. je veskrze jednostejné sák-; sík je v dial. vsíknút BartD. 1, 7 (zlin.) vsiknóť, t. 2, 43 (kojet.).
schnu, scnúti, stsl. sъchnąti siccari. Praes. schnu, sechnu: zſechnu arescent ŽWittb. 36, 2 m. zeschnú. – Impf. schni, sechni: zeſchny arescat ŽWittb. 89, 6, zſechny ŽKlem. tamt. – Impf. schniech: ciesařovna túhú ſchnyeſſe DalC. 39. – Aor. silný sech ze sъchъ: pl. 3. čtyřie (ořěši) uſchu DalC. 5. – Part. sechl, schli atd. ze sъchl-: fík vſſechl Štít. ř. 133ᵇ, jazyk
