jědiechu, všichni kleknyechu Hrad. 120ᵇ; – aor. sil.: sg. 2. 3. kleče : anděl všed tam klecze přěd ní Hrad. 61ᵇ, (sv. Václav) klecze na prazě DalH. 30, DalC. tamt.; pl. 3. klekú: pokleku všichni Hrad. 68ᵇ; – part.: klekl: poklekl Hod. 37ᵃ atd., stč. i nč.; – klek: ten děkováše poklek Hrad. 22ᵃ, na kolenú klekſſe ML. 33ᵇ. – Dial. praes. každý klaknete MüllB. 618 (staromor.), impt. klaknite t. 620, klaknuć BartD. 1, 98 (laá.), klaknúc t. 42 (hroz.), slc. klaknúť.
klenu, -núti, z klep-n-. Part. hospodin zaklenul jě conclusit ŽKlem. Deut. 30, pevnost svú zaklenuli sú concluserunt t. 16, 10.
kradnu, -núti, stč. i nč. Tvary infinitivní bez -nu jsou v tř. I. 1, v. § 59.
-křanu, -núti, z o-křáti nově utvořeno. Přidáním -h- jest o-křah-: okřahnu Jg. z Reš., by okřáhl Nitsch 114, vokřáhne Duš. jihoč. 2, 35 vokřáhnu vokřáhni vokřáhl BartD. 2, 275 (jemn.).
křěnu, -núti, z krêp-n-, stč. zkřěnúti stsl. iskrêpnąti obrigescere: vozataj bíše zkrzienul Otc. 423ᵃ. Přidáním -h- nč. zkřehnouti.
křiknu, -núti. Aor. silný sg. 3. křiče: sv. Petr krzicze Pass. 297, Mazeus krzycze AlxV. 1595; pl. 3. křikú: (zeměně) krzikv DalHr. 3, (dievky) krzyku DalC. 10, židové krziku Hrad. 86ᵇ, v tu dobu apostoli pokrzyku ML. 110ᵃ, apostoli pokrziku Krist. 95ᵇ a j.; – subst. verb. křičenie: okrzyczenym Krist. 38ᵇ; křiknutí Us.
kynu, -núti. z kyp-n-: těsto kynouti nechce Hrad. 136ᵇ atd.; – z kyv-n-, kdež kyv- je z iter. kývati, proti stsl. kyti part. kъjąšte Mikl. Lex.: aor. král rukú kynu NRada 33 atd.; o impf. pokynúše v. v § 114.
lehnu. -núti, z lęg-. O přehlásce lag-, leg- srov. I. str. 106 a 95. Místo žádaného lah- je leh-: praes. lehnu atd. – lah- je dochováno v stč. aor. pl. 3. lahú: mužie v Libici lahú sě tajiece DalJ. 11 z rkp. V (sotva je to praes. I. 4 místo aor.); pak v dial : inf. lahnúc, praes. lahněm lahněš atd. BartD. 1, 42 (hroz.), lahnúť t. 44 (břez.) a j., lahnuł t., ulahło t. 98 (laš.), slc. lahnúť.
leknu sě, -núti, z téhož lęk-, co následující zde léknu. O přehlásce lak-, lek- srov. I. str. 106 a 95. Místo žádaného lak- je v č. lek-. – Aor. silný: on sě lecze Hrad. 44ᵃ, v městě sě všickni leku AlxV. 461, u městě sě nic neleku t. 2029, jasno božie osvieti jě i leku sě velikým strachem EvZimn. Luk. 2, 9 atd.; – aor. slabý: tak sě leczeſta Ulixes a Diomedes Troj. 197ᵇ, velmi sě leczechom Mand. 87ᵇ, lecechu sě všichni Koř. Luk. 9, 44 atd.; – part. lekl se Us. – Dial. ľaknúť sa slc.
léknu, -núti, z lęk-. O přehlásce lok-, lek- srov. I. str. 106 a 95-Místo žádaného lak- je lek-: praes. léknu zúž. líknu atd. – Tvary infinitivní bez -nu jsou v I. 4, v. § 80.
manu, -núti, kynouti; z ma-, srov. stsl. manovenije nutus a č. iterat. mávati. – Aor. manuch: pústenník . . vzem tu deščku (s obrazem panny
