Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, II. Časování

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, II. Časování. Praha, 1958.
<<<<<113114115116117118119120121>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

Roztřídění Miklosichovu lze vytýkati dva nedostatky. První, že vzory v V. třídě nejsou dost symetricky srovnány; vhodnější srovnání jejich bylo by na př.:

a) kmen praes. utvořen příponou -e (-o): ber-e-;

b) kmen praes. utvořen příponou -je (-jo), a to

z kmene prvotného, zakončeného

souhláskou: tes-je-;

samohláskou: laje-:

z kmene infinitivního: děla-je-, sadja-je-.

Druhý pak nedostatek jest, že do některých vzorů se berou slovesa, která tam původem svým nepatří. Na př. do třídy I. 7. patří a) kmeny praes. kryje-, čuje- atp., s příp. -je (-jo), a nepatří tam b) kmeny praes. bьj-e-, pьj-e- atp., poněvadž tu je přípona -e (-o); avšak časování vyvinulo se v a) a b) stejné, proto neradno b) od a) odtrhovati, a obé se spojuje, když vezmeme za známku ne rozdílnou kmenotvornou příponu kry-je- a bьj-e- atd., ale stejné zakončení praesentního kmene kryje- a bьje- atd. Totéž opakuje se ve vz. V. 4, do něhož patří a) kmeny inf. la-ja- atp., s příp. -ja, ale nepatří b) kmeny inf. smьj-a- atp., s příp. -a; časování vyvinulo se v a) a v b) opět stejné a záleží opět hlavně na tom, že obojí kmen infinitivní má stejnou, třeba že nestejně vzniklou koncovku, laja- a simьja- atd.

Roztřídění Leskienovo vyniká nad Miklosichovo dílem dělidly podrobnějšími, dílem provedením důslednějším. Správnost jeho potvrzuje se také tou okolností, že rozdílnost tříd jeho se shoduje namnoze s rozdílností bývalého přízvuku; srov. Boyer, De 1’accentuation du verbe russe 1895, 68. Nejistota a kolísání zůstává ovšem také v některé části jeho; ale to jsou případy, kde věc je vůbec nejasná nebo výklad různý je možný. –

Oboje roztřídění, Miklosichovo a Leskienovo, kombinuje Jagić a dělí v Archivu 28 (1906) str. 2223 slovesa stsl. takto:

třída I, s kmenem praesentním -e, -o:

A) kmen druhý (infinitivní) je sám kořen:

vedą, pletą; nesą, vezą; grebą, tepą; živą, plovą; peką, žegą; dъmą, pьną; vьrą, mьrą; –

B) kmen druhý má příponu -a:

berą bъrati, ženą gъnati, židą žъdati, tъką-tьkati sъsą sъsati, rъvą rъvati, zovą zъvati, –

třída II. s kmenem praesentním -ne, -no:

dvigne-, mine- atd.; –

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 15 lety, 10 měsíci a 21 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).