2. souhláska,
na př. tis(k)-ną- č. tisk-nu-,
vzor: stsl. inf. tisnąti praes. tisną,
č. inf. tisknúti praes. tisknu;
třída III., kmen infinitivní má příponu kmenotvornou pův. -ē, z níž je ve slovanštině po palatálkách -a, ostatně -ê; na př. psl. sluš-a-, slyš-a- a um-ê-, tьrp-ê-, v inf. stsl. slušati, slyšati (z býv. -šēti z -ch-ē-ti) a umêti, trъpêti, č. slušati, slyšati, po přehlásce -šěti, po zániku jotace -šeti, a mněti, trpěti; – kmen praesentní je tu dvojí a podle toho jsou v této třídě dvě oddělení, dva vzory:
1. kmen praes. jest utvořen z infinitivního příponou -je (-jo):
psl. a stsl. sluša-je-, umê-je-, č. staž. slušá-, umie-, vzor: stsl. inf. umêti praes. umêją, -ê-je-ši,
č. inf. uměti praes. uměju, -ieš,
[= Lesk. III, 2. A. b)];
2. kmen praes. jest -i:
psl. tьrpi-, stsl. trъpi-, slyši-, č. trpi-, slyši-, vzor: stsl. inf. trъpêti praes. trъplją, -piši,
č. inf. trpěti praes. trṕu, -píš,
[= Lesk. IV, B];
třída IV., kmen infinitivní má příponu kmenotvornou -i, na př. pros-i- v inf. prositi;
vzor: stsl. inf. prositi praes. prošą, -siši, č. inf. prositi praes. prošu, -síš,
[= Lesk. IV. A];
třída V., kmen infinitivní má příponu kmenotvornou neboli koncovku -a, jindy -ja, – na př. dêla- v inf. stsl. dělati č. dêlati, tes-a- v inf. tesati, bьr-a- v inf. stsl. bьrati č. bráti, – sadja- v inf. psl. sadjati stsl. saždati č. sázati přehlas. sázěti, po zániku jotace sázeti, la-ja- v inf. psl. a stsl. lajati č. staž. láti;– kmen praesentní má přípony jednak -e (-o), jednak -je (-jo), a tváří se dílem ze základního kmene infinitivního, dílem ze základu jiného; podle toho rozeznávají se v této třídě čtyři oddělení hlavní:
1. kmen praesentní utvořen z infinitivního příponou -je (-jo), na př. psl. dêla-je-, sadja-je- [= Lesk. III, 2. A. a)];
