Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, II. Časování

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, II. Časování. Praha, 1958.
<<<<<115116117118119120121122123>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

Přidržuji se roztřídění Miklosichova z příčin praktických: jest u nás zobecnělé a v grammatikách slovanských vůbec je více rozšířeno, než Leskienovo, a je prostější proti složitějšímu Leskienovu. Změny některé jsem provedl v třídění ve skupiny nižší a místy v charakteristice známek rozeznávacích.

Slovesné tvary podle jednotlivých tříd a vzorů.

Třídy a vzory rozumím podle roztřídění Miklosichova, vyloženého a poněkud rozvedeného a pozměněného v § 47 [v závorkách hranatých ukazuji na příslušné místo v roztřídění Leskienovu, o němž v. § 48].

Poznámka. V paradigmatech uvozuji zpravidla jen ty tvary, které jsou v jazyku spisovném nebo ze kterých tvary spisovné pocházejí, a uvozuji je v podobŕ a znění, jež mčly ve stol. XIII a XIV, hlavně v době okolo r. 1300. Tvary dialektické jsou konstatovány v paragrafech, které následuji po paradigmatech a podávají výklady a doklady jednak k jednotlivým tvarům, jednak k jednotlivým slovesům. Všeobecně a přehledně jsou tvary oboje, spisovné i dialektické, vypsány a vyloženy v předcházejících výkladech o příponách a kmenech v §§ 5 až 45; k těm odkazuji všeobecně, aby nemusil býti odkaz při každém tvaru jednotlivém.

A.

Tvary sloves s praesentním kmenem

příznakovým, samohláskovým.

Podle kmene infinitivního (základního) dělí se tato slovesa v šestero tříd (srov. § 30, 3 a § 47).

Třída první.

Do třídy této patří slovesa, jejichžto kmen infinitivní (základní) je slabika kořenná a nemá nijaké zvláštní přípony kmenotvorné; koncovka infinitivní -ti přistupuje tu přímo k slabice kořenné, na př. v inf. psl. a stsl. nesti č. nésti z koř. nes-. Tato pak slabika kořenná končí se dílem souhláskou 1. zubnou -d, -t, 2. sykavou -z, -s, 3. retnou -b, -p, -v, 4. hrdelnou -g, -k, 5. nosovou -n, -m, 6. jazyčnou -r, -l, dílem 7. samohláskou, srov. § 30 č. 3, I. a § 47; a podle toho rozeznává se zde sedm oddělení, sedm vzorů [vz. 1–6 = Lesk. I. A. a); vz. 7. srov. Lesk. I. A. b) 2. a III. 1. A. a)].

Některá slovesa této třídy mají v různých tvarech různé stupně samohlásky kořenné. Na př. v inf. j-í-ti psl. i-ti je kořenná samohláska stupně středního i z pův. ei̯, kdežto v praes. jdu psl. (j)-ь-dą je samohláska stupně nižšího ь pův. i, vzniklá oslabením z i pův. ei̯. Podobně je

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 15 lety, 10 měsíci a 13 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).