[210r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupce tupen a na kříži uplván, že jeho milá matka nemohla poznati. Protiv hřiechu byl beze všie viny, že ižádného hřiechu neměl. Proti své vuoli jměl pokoru, že z něho Židé činili, což chtěli. Protiv ukrutným slovuom měl pokojnost, že když jemu láli, on prosil boha za ně, a vedli jej jako ovci na popravu, an neotevřěl svých úst protiv jim. A protože [3561]protože: protozye je [3562]je: gye to vše [3563]vše: wſſye svatý Jan měl na sobě, proto jej [3564]jej: gyey miloval hospodin a přijal jej [3565]jej: gyey k sobě i s tělem i s [3566]s: z duší do nebeského královstvie [3567]královstvie: kralowſt , jehož.
Stanislai cizojazyčný text[3568]na marginu zapsáno mladší rukou: Iulivi się czyta o niem
Talis decebat, ut esset nobis pontifex. Sanctus, innocens, excelsior celis factus. cizojazyčný text[3569]Hb 7,26 Tato slova píše svatý Pavel o svatém Stanislavu a řka: „Sluší, aby [fd]aby] abv aby taký byl biskupem: svatý a nevinný a vyšší nebes.“ V těch sloviech móžem trojí věc znamenati o svatém Stanislavě, jeho dóstojenství, že byl biskupem, druhé jeho svatost, že byl svatý nevinný. Tehdy jeho odplata věčná, že jmá přiebytek nade všěmi nebesy.
O prvém mámy znamenati, že biskupstvie jest [3570]jest: gyeſt veliké dóstojenstvie [fe]dóstojenstvie] dogenſtwye , že biskup jmá lidi žehnati [3571]žehnati: zyehnaty a hřiechy odpúštěti a kněží světiti [ff]světiti] ſwyety . A když svatý Stanislav jest biskupem, prosmy jeho, ať nás ráčí požehnati [3572]požehnati: pozyehnaty a hřiechy shladiti a našě dušě osvietiti. Jakož se čte o něm, když jeden spravedlivý člověk bieše [3573]bieše: byeſſye na modlitbách i uzřě plné pole bielých lidí a jednoho biskupa, an jě žehná [3574]žehná: zyehna , i otáza, co by to bylo. Tehdy jemu jeden vece: „Svatý Stanislav žehná [3575]žehná: Zyehna své služebníky, kteří [b]označení sloupcejemu činie čěst a chválu.“ Veliké dóstojenstvie biskupa znamenává sě na jeho rúšě, skrze něž znamenávají sě ctnosti , jimiž jest byl okrášlen svatý Stanislav. Prvé je [3576]je: gye měl veliké utrpenie, že sě postil a bděl, na modlidbách vždy ležal. Druhé jeho ščedrost, že jeho stuol vždy byl chudým obecen, všěckny chudé měl napsány v svém srdci jako v knihách. Třetie [3577]Třetie: Trzyetye pokoru, že vše [3578]vše: wſſye protivenstvie trpěl míle pro buoh. Čtvrté snažnost, že [3579]že: zye plodil vieru křesťanskú [3580]křesťanskú: krzyeſtyanſſku až do svéj smrti a bojoval za [fg]za] zo ni [3581] zapsáno z ony a dal svój život pro ni. Jakož sě čte o nem , když svatý Stanislav bieše biskupem v Krakově a krakovský král Boleslav pohansky sě vedieše [3582]vedieše: wedyeſſye a mnoho zlého činieše [3583]činieše: czynyeſſye protiv bohu i protiv lidem. Když jěl po zemi, tu vždy spásl chudým lidem lúky a osenie a zžal jim obilé, a nazajtřie vstana kázal jim spáliti jich domy a kázal jě stínati bez viny a vládykám zbožie bráti a je z země vypoviedati. A psy viece [3584]viece: wyeczye miloval než lidi. A kdež zvěděl ženu v uomladciech, kázal jiej dietě zavrci a dvie štěnec kázal ji jejiemi [3585]jejiemi: gyegyemy prsmi krmiti. Kněží a žákovstvo hubil a z země jě honil. Tehdy svatý Stanislav přišed k němu, počě s ním sám a sám mluviti a jako přietel [fh]přietel] przyetel przyetel přietele tresktati, prosě jeho, aby toho ostal a radějí bohu slúžil, i král sě rozhněva i nechtě toho slyšěti. Tehdy svatý
