po[210r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcetupen a na kříži uplván, že jeho milá matka nemohla poznati. Protiv hřiechu byl beze všie viny, že ižádného hřiechu neměl. Proti své vuoli jměl pokoru, že z něho Židé činili, což chtěli. Protiv ukrutným slovuom měl pokojnost, že když jemu láli, on prosil boha za ně, a vedli jej jako ovci na popravu, an neotevřěl svých úst protiv jim. A protože[3561]protože: protozye je[3562]je: gye to vše[3563]vše: wſſye svatý Jan měl na sobě, proto jej[3564]jej: gyey miloval hospodin a přijal jej[3565]jej: gyey k sobě i s tělem i s[3566]s: z duší do nebeského královstvie[3567]královstvie: kralowſt, jehož.
Stanislaicizojazyčný text[3568]na marginu zapsáno mladší rukou: Iulivi się czyta o niem
Talis decebat, ut esset nobis pontifex. Sanctus, innocens, excelsior celis factus.cizojazyčný text[3569]Hb 7,26 Tato slova píše svatý Pavel o svatém Stanislavu a řka: „Sluší, aby[fd]aby] abv aby taký byl biskupem: svatý a nevinný a vyšší nebes.“ V těch sloviech móžem trojí věc znamenati o svatém Stanislavě, jeho dóstojenství, že byl biskupem, druhé jeho svatost, že byl svatý nevinný. Tehdy jeho odplata věčná, že jmá přiebytek nade všěmi nebesy.
O prvém mámy znamenati, že biskupstvie jest[3570]jest: gyeſt veliké dóstojenstvie[fe]dóstojenstvie] dogenſtwye, že biskup jmá lidi žehnati[3571]žehnati: zyehnaty a hřiechy odpúštěti a kněží světiti[ff]světiti] ſwyety. A když svatý Stanislav jest biskupem, prosmy jeho, ať nás ráčí požehnati[3572]požehnati: pozyehnaty a hřiechy shladiti a našě dušě osvietiti. Jakož se čte o něm, když jeden spravedlivý člověk bieše[3573]bieše: byeſſye na modlitbách i uzřě plné pole bielých lidí a jednoho biskupa, an jě žehná[3574]žehná: zyehna, i otáza, co by to bylo. Tehdy jemu jeden vece: „Svatý Stanislav žehná[3575]žehná: Zyehna své služebníky, kteří [b]označení sloupcejemu činie čěst a chválu.“ Veliké dóstojenstvie biskupa znamenává sě na jeho rúšě, skrze něž znamenávají sě ctnosti, jimiž jest byl okrášlen svatý Stanislav. Prvé je[3576]je: gye měl veliké utrpenie, že sě postil a bděl, na modlidbách vždy ležal. Druhé jeho ščedrost, že jeho stuol vždy byl chudým obecen, všěckny chudé měl napsány v svém srdci jako v knihách. Třetie[3577]Třetie: Trzyetye pokoru, že vše[3578]vše: wſſye protivenstvie trpěl míle pro buoh. Čtvrté snažnost, že[3579]že: zye plodil vieru křesťanskú[3580]křesťanskú: krzyeſtyanſſku až do svéj smrti a bojoval za[fg]za] zo ni[3581]zapsáno z ony a dal svój život pro ni. Jakož sě čte o nem, když svatý Stanislav bieše biskupem v Krakově a krakovský král Boleslav pohansky sě vedieše[3582]vedieše: wedyeſſye a mnoho zlého činieše[3583]činieše: czynyeſſye protiv bohu i protiv lidem. Když jěl po zemi, tu vždy spásl chudým lidem lúky a osenie a zžal jim obilé, a nazajtřie vstana kázal jim spáliti jich domy a kázal jě stínati bez viny a vládykám zbožie bráti a je z země vypoviedati. A psy viece[3584]viece: wyeczye miloval než lidi. A kdež zvěděl ženu v uomladciech, kázal jiej dietě zavrci a dvie štěnec kázal ji jejiemi[3585]jejiemi: gyegyemy prsmi krmiti. Kněží a žákovstvo hubil a z země jě honil. Tehdy svatý Stanislav přišed k němu, počě s ním sám a sám mluviti a jako přietel[fh]přietel] przyetel przyetel přietele tresktati, prosě jeho, aby toho ostal a radějí bohu slúžil, i král sě rozhněva i nechtě toho slyšěti. Tehdy svatý
