[207r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceprvém máme znamenati, že dřevo svatého kříže skroze mnohé divy bylo ukázáno a ti divové před jeho nalezením byli někteří, nebo bylo zjeveno od anjela, že když se byl Adam roznemohl a již byl stár devět set let a třidceti let, tehdy posla svého syna, jemužto diechu Seth, do ráje k anjelovi, aby jemu dal svatého oleje božie milosti, aby mohl ješče živ býti. Tehdy anjel da jemu ruožku toho dřeva, na němž bieše[3443]bieše: byeſſye Adam shřešil, a řka: „Na, ažť to dřevo dá ovoce, tožť tvój otec zdráv bude.“ A když sě vráti Seth, přijide, ano již otec umřel i vteče tu ruožku jemu u hlavy v hrobě, z niežto veliké dřevo zroste. A když král múdrý Šalomún chrám děláše[3444]děláše: dyelaſſye v Jeruzalémě, tehdy to jisté dřevo káza porúbiti, chtě je[3445]je: gye v chrám bohu na čest učiniti. A to jisté dřevo nemožieše[3446]nemožieše: nemozyeſye nikdě k chrámu přihoditi, takže vždy bylo neb dlúho nebo krátko. A tak tesaři obracevše jím, zavržechu je i učinichu z neho lavičku před chrámem, aby po nem přes přiekop chodili. Potom jedna králevna odpoledne uzřevši to dřevo pověděla Šalomúnovi, že pro to dřevo ztratie Židé svú[3447]svú: ſſw čest. Tehda král Šalomún boje sě toho, káza je[3448]je: gie podlé města v zemi schovati. A když je[3449]je: gye voda vydřela, tehda vyplynu do jednoho rybníka, do něhož anjel sstupoval na každú sobotu, a kterýž sě nemocný prvé utekl do vody, ten inhed byl zdráv. A to dřěvo Židé vzemše[3450]vzemše: wzemſye u Veliký pátek i ukřižovali na nem syna božieho. A tak to dřevo dalo ovoce, jímž jest Adam ožil a jeho všecek národ. Opět svatý kříž byl ukázán před svým nalezením od anjela [b]označení sloupcena nebesiech. Jakož sě čte, že když pohanský ćiesař[3451]ćiesař: tyeſſarz jménem Zoldán sebral bieše množstvie lidí a pohanuo i jedieše[3452]jedieše: gedyeſye a křesťany, chtě všichny zhubiti a pod se podbiti. Tehdy Konstantinus[3453]Konstantinus: Conſta(n)ti, ćiesař[3454]ćiesař: tyeſſarz křesťanský, uzřev takú sílu lida, nesmě protiv nim jieći[3455]jieći: gyeczy, i prosi boha téj noci, aby jemu ráčil pomocník býti, hned uzře zlattý kříž na nebi a okole neho psáno „tímto znamením svíćezíš[3456]svíćezíš: ſwiczezyz nade všechny pohany“. Tehda hned Konstantin ćiesař[3457]ćiesař: tyeſarz káza učinići[3458]učinići: vcziniczy kříž a před sebú jej káza nésti. I jěde protiv pohanóm i zbi jich bezčísla a druhé zjíma a třetie v Dunaji ztopi. A tak jest znamením svatého kříže své nepřátely přemohl.
Druhé nalezen jest svatý kříž dnešní den. Jakož sě čte o nem, že když Konstantin ćiesař[3459]ćiesař: tyeſſarz bieše umřel i ostavil syna druhého Konstantina, tehda svatá Helena, mátě jeho, uzřevši takú moc svatého kříže, i jěde do Jeruzaléma i svola všechno židovstvo, chtieći[3460]chtieći: chtyety, aby jie pověděli dřevo svatého kříže. Tehdy jeden Žid starý ménem Jidáš vece Židóm a řka: „Pravím vám, abychte nepravili, nebo jakž poviete, tak našě čest i zákon zhyne, nepoviedajte na mě, jáť jej viem, nebť jest muoj děd pravil mému otci a mój otec mně pravil umierajě, kde jest to dřevo, a řekl mi a řka: Pomni, synu, zdať by tě kdy chtěli křesťané upáliti, pověz radějie a nedaj sebe zahubiti.“ A tak šedše[3461]šedše: ſſedſſye před svatú Helenu, nechtiechu jie ničs pověděti. Tehdy ona káza jě všechny zjímati a káza prostřed města oheň učiniti, chtieći[3462]chtieći: chtiety jě všichny spálići[3463]spálići: ſpalyczy. Tehdy oni
