[193v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcedvanáste[3025]dvanáste: dwanazte chudých k stolu. A když sediechu za stolem, uzře jich svatý Řehoř třináste[3026]třináste: trzynazte a povolav podstolé nebo sluhy i vece jemu a řka: „Však sem kázal jedno dvanáste[3027]dvanáste: dwanazte pojieti, a tys jich pojal třináste[3028]třináste: trzynazte.“ Tehdy on vece a řka: „Otče svatý, jednoť jich jest dvanáste[3029]dvanáste: dwanazte.“ Tehdy svatý Řehoř poče na toho třinástého[3030]třinástého: trzynazteho hleděti, an měni svú[3031]svú: ſw tvář, jednak stár, jednak mlád. A vstav svatý Řehoř od stola, povola jeho do své komory, i zakle jej boží mocí a řka: „Pověz mi, kdos ty.“ An jemu vece: „Já sem anjel boží, jemužs ty dával penieze a střiebrnú mísu, i poslán sem od boha k tobě, abych tebe střiehl až do tvé smrti ode všeho zlého.“ Třetie odplata jest jeho, že anjelský hlas za svého zdravie slýchal, že když jednu mši svatú slúžieše[3032]slúžieše: ſluzyeſſye i vece „buoh s vámi“, žáci zameškachu řéći[3033]řéći: rzety „i s tvým duchem“, tehdy anjelé vecechu „et cum Spiritu tuo“cizojazyčný text. A protož když v tom kostele papež slúží, žáci jemu neodpoviedají. Čtvrtá odplata, že duši z pekla vykúpil, uslyšav, že ćiesař[3034]ćiesař: tyeſſarz Trojan byl velmě spravedlný na súdě. Když jeho syn na koni honě, potlačil bieše[3035]bieše: byeſſye syna jednéj vdově, ana plačíći[3036]plačíći: placzity jide před ćiesaře[3037]ćiesaře: tyeſſarze, an jie káza dáti svého syna za jejieho syna a velikým zbožím ji nada. A tak svatý Řehoř poče za toho ćiesaře[3038]ćiesaře: tyeſſarze boha prositi, že vždy z pekla jeho duši vykúpi, ješto sě ižádný svatý nesměl o to pokusiti. Pátá odplata byla, že viděl syna božieho v jeho tělesenství a svatý oplatek obrátil v tělo božie, že bylo jako jiné maso, a potom skonal dob[b]označení sloupcerú smrtí a vzal odplatu v nebeském království[3039]království: kralowſt.
Sermo de sancto Benedictocizojazyčný text
Dilectus Deo et hominibus, cuius memoria in benediccione est.cizojazyčný text[3040]Sir 45,1 Tato slova píše múdrý Šalomún a řka: „Milý[3041]Milý: mylyg bohu a lidu, jehož pamět u požehnání jest.“ Ta sú slova pověděna o Mojžiešovi, ješto Židy vyvedl z Ejipta a přes moře je vedl na púšč, a potom vedl jě do svatéj země. Jenž jest mnoho protivenstvie od Židóv trpěl, takže jednú chtiechu jej ukamenovati, by byl neutekl do chrámu. Takéž svatý Benedikt vyvodí z Ejipta na púšč, točiž s tohoto světa do kláštera, ktež musie ostati všie své vóle a rozkoši a všech hřiechóv. Skroze Ejipt znamenává sě tento svět, jenž jest naplněn všie žalosti a všie zlosti. A z kláštera dovodí jich duše do nebeského[3042]nebeského: neb královstvie[3043]královstvie: kralouſt. Jakožto sě čte o nem, když bieše opat umřel v jednom klášteře, tehdy vešken sňatek přijide k svatému Benediktu, prosiece jeho, by byl opatem. An prosieše, aby jeho toho zbavili a řka: „Nejsemť já k tomu podoben ani sem toho hoden“, avšak pro jich prosbu musí sě v to uvázati. A když jim veléše[3044]veléše: weleſſye zákon právě držeti, oni sobě sami lajiechu z toho, že jsú jeho kdy opatem zvolili a učinili, i chtiechu jej otráviti, víno s jedem dachu jemu píti. An požehnav svatým křížem jako kamenem tu sklenići[3045]sklenići: ſklenity rozbi, urozuměv tomu, že sú jeho chtěli otráviti. Vstav i vece: „Buoh sě smiluj nad vámi, bratřie, však sem vám pověděl, že nebudu vám míl.“ I jide od nich a by na púšči a tu přebýval bohu slúže. Pro trojí věc byl jest bohu míl svatý Benedikt,
