[192v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceani božieho slova, čsož jedním uchem uslyší, to druhým vyběhne, v to srdce nerad buoh leje vína své milosti, než v čisté srdce a v nové, kteréž nehřeší smrtedlně, v tom srdci rád hospodin přebývá. A také kteříž sú shřešili a pokáním svá srdce obnovili. A to srdce čisté měl jest svatý Matěj, a proto jest zvolen v úřad apoštolský. Ale Jidáš měl srdce tvrdé a zlé, proto jest ssazen s téj čsti a šel do horúcieho pekla po sedmi stupniech. První stupeň jest krádež, že jest kradl jiným apoštolóm, což jemu dávali schovati, toho třetinu ukrádáše[2988]ukrádáše: vkradaſſye, a věda, že chudým krásti jest svatokrádstvo. Druhý stupeň jest závist, neb když svatá Maří Magdalena bieše vlila mast drahú na hlavu synu božiemu, an tomu závidieše[2989]závidieše: zawidieſſye a řka: „K čemu ta ztráta téj masti, by byla prodadúci ji radějie to chudým dala.“ Třetí stupeň byl prorada nebo zrada, že přišed k Židóm, řekl a řka: „Čso my chtěte dáti, a jáť vám jeho zradím?“ Čtvrtý stupeň byl pokrytstvo, že bohu slúžil, a kromě očí řekl Židóm a řka: „Kohožť já políbím, toho vy jměte a veďte bezpečně.“ Pátý stupeň byl zúfanie, že řekl u Veliký pátek a řka: „Shřešil sem prodav a proradiv nevinnú krev.“ Šestý stupeň byl nevěra, že boží chléb jeda i proradil jej. Sedmý stupeň byl vražda, že sám sě oběsil. A protož jest miesto neho úřad jiný přijal, točiž svatý Matěj dóstojný apoštol, jehož svatost svědčila sú nebesa, když sú [b]označení sloupcenaň popršlek seslala.
Opět svědčili sú črté jeho svatost, nebo kdy u Macedonii kázáše[2990]kázáše: kazaſſye a lid na vieru obracováše[2991]obracováše: obraczowaſſye, tu jej jemše[2992]jemše: gemſſye i vsadichu v žalář. A tu črté naň zuby skřipiechu, ale přistúpiti k nemu nesmiechu. Opět jeho svatost svědčili divové, takže že v tom městě dachu jemu jed píti, an ve jme[2993]jme: yme božie jej vypi, a nic jemu neuškodi. A také v Židovstvě kázáše[2994]kázáše: kazaſſye a slepé osvěcováše[2995]osvěcováše: oſſwieczowaſſye a nemocné uzdravováše[2996]uzdravováše: vzdrawowaſſie a mrtvé vzkřešováše. Také sám buoh ukázal jeho svatost, když bieše v žaláři svatý Matěj, zjevi sě jemu král nebeský i vzdviže jej a okovy na nem roztrže a potvrdi jeho a dveře jemu otevře. An vyšed i poče božie slovo kázati a tu jej jechu pohané a kamenováchu jej a jeden přiběh k nemu, sekerú jemu hlavu[2997]hlavu: hlaw rozvráti. A duši anjelé vzemše[2998]vzemše: wzemſye, neséchu do nebeského[2999]nebeského: nebeſ královstvie[3000]královstvie: kralowſt. Opět jeho svatost svědčí země, nebo když svatý Matěj z žaláře vyšed, poče slovo božie kázati. Tehdy pohané počechu sě jemu smieti a klamati jím. A hned sě země otevřevši, pohlti jě a propadechu sě do pekla. A druzí vidúce to obrátichu sě na vieru křesťanskú a dojidechu do královstvie[3001]královstvie: kralowſt nebeského[3002]nebeského: neb, jehož mně etc.cizojazyčný text
Sermo sancti Gregoriicizojazyčný text
Beatus vir, qui invetus est sine macula etc.cizojazyčný text[3003]Sir 31,8 Tato slova píše múdrý Šalomún a řka: „Blahoslavený muž, jenž nalezen jest bez poskvrny.“ Nebo sú tři poskvrny. Prvá jest, jenž jest člověka odlučuje od boha a vzdaluje[3004]vzdaluje: wzdalugie od královstvie[3005]královstvie: kralouſt nebeského, některého deset let, některého dvadćeti[3006]dvadćeti: dwadtyety let, to jest hřiech obecný, ten v očistcových mukách
