[191v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcevynidechu, pokánie činiece, že proti jemu Šimoňovi čarodějníku pomáhachu. Uzřev svatý Petr jich pokoru, poděkova jim z toho, i přinesechu předeň nemocné, an je všechny ve jmě božie uzdravi a ve dvú[2955]dvú: dw nedělí pokřsti pohanóv deset tisícóv. Uslyšav to Theofil, knieže toho města, vece svatému Petru a řka: „Proč ty mój lid převracuješ?“ A když svatý Petr poče kázati božie méno, tehdy to knieže káza jej jieti a v žalář vsaditi a chtě jej hladem umořiti. Zvěděv to svatý Pavel, přijide k tomu kniežeti, nazvav sě řemeslníkem, i jide tajne do žaláře i uzře svatého Petra, an již hladem zamřel, i poče nad ním plakati a řka: „Bratře[2956]Bratře: Bratrſſye Petře[2957]Petře: Petrſſye, boží mocí přijmi sílu.“ Tehdy svatý Petr otvořiv svoje oči i zaplaka, a nemoha mluviti, i svatý Pavel, jedva otevře jemu usta, pokrmi jeho a obživi jej. A šed svatý Pavel k kniežeti i vece jemu a řka: „Ó, milý pane, tvá šlechta tě velmě čstí, jediná tě věc ohyzďuje[2958]ohyzďuje: ohyzdugye, že božieho přietele držíš[2959]držíš: drzyz v okovách, jenž by tobě mohl na čas spomocen býti, a jakož pravie lidé o nem, žeť uzdravuje[2960]uzdravuje: wzdrawge nemocné a vzskřešuje mrtvé.“ I knieže vece a řka: „Básněť jsú to, Pavle, kdyžť móže mrtvé křiesiti, nechažť mi mého syna vzskřiesí[2961]vzskřiesí: wſkrzyeſyg, jenžť mi jest umřel ve čtrnásti[2962]čtrnásti: cztrnazty letech. A učiní liť to, pustímť jej.“ Šed svatý Pavel do žaláře i povědě to svatému Petru, an vece: „O velikús sě věc zavázal, Pavle, avšak božie mocí jest to velmě snadno učiniti.“ A když svatého Petra z žaláře vyvedechu a hrob odkopachu, [b]označení sloupcesvatý Petr poklek, pomodli sě bohu a inhed ten mládenec z mrtvých vsta. Tehdy to knieže i všechni lidé [uzřechu]text doplněný editorem, u boha uvěřichu a kostel ve jmě božie ustavichu a prostřed něho vysokú stolici učinichu a na ni svatého Petra posadichu a jeho povýšichu, aby jej mohli všichni lidé viděti a kázanie jeho slyšeti. A tu jest přebýval sedm let, jsa papežem plodě vieru křesťanskú. A potom byl v Římě let pětmezćietma[2963]pětmezćietma: pyetmeztyetma, a protož mohl dobře řéći[2964]řéći: rzety a řka „povýšil jsi mne na světě“.
V těch sloviech diví sě svatý Petr veliké božie milosti, že jest jeho tak velme povýšil, nebo jakož páni povyšují svých slúh, že činie z panoší rytieře a z chudých bohaté své šafáře a biskupy, z chudých žákóv bohaté faráře, takéž král nebeský z prostného člověka a chudého rybáře učinil papeže a kněze všech apoštolóv a hlavu[2965]hlavu: hlaw všeho světa. A protož na znamení jeho dóstojenství papež koronuje[2966]koronuje: koronugie ćiesaře[2967]ćiesaře: tyeſſarze svú[2968]svú: ſw nohú. Tu jest syn boží učinil z chudého bohatého a z neumělého učedlníka a pastýře všeho[2969]všeho: wſyeho křesťanstvie, že jest biskupem nade všechny biskupy. Jako Josef byl povýšen nade vše královstvie ejiptčské země, takéž svatý Petr nade vše[2970]vše: wſye křesťanstvie. Mohl by někto řéći[2971]řéći: rzety a řka: „Čím jest toho zaslúžil svatý Petr, že jest tak povýšen zde i na onom svěće[2972]svěće: ſwiecze, že bude seděti na súdě, když buoh bude súditi živé i mrtvé?“ Toho jest zaslúžil trojí[2973]trojí: troy věcí. Najprvé skrze poslušnost, druhé skrze pokoru, třetie skrze milost, kterúž jest měl ku bohu, nebo jest měl veliké poslu[192r]číslo strany rukopisušenstvie,
