poslu[192r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcešenstvie, že když syn boží uzře jej, an loví ryby s svým bratrem, i vece jima: „Poďta za mnú.“ Ana hned nechavše všeho, což sta jměla, i jidesta za ním. Neřekl svatý Petr „počekaj, hospodine, až sě ti prodám“, nebo „až budu stár, tož pójdu za tebú“. Také měl pokoru a pokánie, že pro ten hřiech, ješto bieše boha třikrát zapřel[ec]zapřel] zaprzeſel, vždy zaplakal, když na to zpomenul, že ubrusec musil nositi, ješto jím oči ućieral[2974]ućieral: vczyeral. Opět měl milost ku bohu, že u Veliký čtvrtek boha Židóm bránil a přes moře ku bohu plynul nemoha dočekati, by k nemu na lodí přijel, a okasav se i pusti sě do moře velikú milostí, chtě viděti pána boha. Též my milujme hospodina, aby nás povýšil v nebeském království[2975]království: kralouſt. Jehož etc.cizojazyčný text
Mathie apostolicizojazyčný text
Tu Domine, qui nosti corda hominum, ostende vobis quem elegeris etc.cizojazyčný text[2976]A 1,24 Tato slova píše svatý Lukáš, a ta jest pověděl svatý Petr a řka: „Ty, hospodine, ty vieš srdce lidská, ukaž nám, koho ráčíš zvoliti, Josefa li, či svatého Matějě?“ I metáchu losy i spade los na svatého Matějě i zvolichu jej v apoštolstvie. Znamenajtež, dnes svatá cierkev praví o dvú apoštolú. Najprvé o Judášovi, že jest pro svú[2977]svú: ſw lest a zlost ztratil velikú čest. Druhé o svatém Matěji[2978]Matěji: matyey, jenž pro svú[2979]svú: ſw čstnost zvolen jest na jeho miestě. Neb když bieše po božím vstúpení, biechu apoštolé v jednom domu, čekajíce poslánie ducha svatého, a uzřev svatý Petr, jenž jest jedno jedenáste[2980]jedenáste: gedenazte apoštolóv, i vece a řka: „Bratřie, slušie nám, abychom dvanástého[2981]dvanástého: dwanazteho apoštola jměli miesto Jidášě, jenž by nám pomohl svědčiti božieho umučenie a vzskřiešenie a na nebe vstúpenie, jenž jest to viděl a s ním chodil.“ I postavichu dva, Josefa Spravedlného a svatého Matějě, [b]označení sloupcei počechu prositi boha, aby ráčil ukázati, který by byl z tú dvú[2982]dvú: dw dóstojen úřadu tak velikého. A hned popršlek s nebes upade na svatého Matěje i učinichu jej dvanástým[2983]dvanástým: dwanaztym apoštolem. V těch sloviech máme znamenati trojé srdce, ješto buoh zná. Jest li tvrdé srdce, jest li prázdné, jest li zlámané.
Prvé jest srdce tvrdé, ješto sě nebojí[2984]nebojí: neboy nemoci a smrti ani tbá na boží milost, také sú srdce měli Židé zapeklené v hřiešiech. A jeden rytieř, jenž roznemohl sě, ležieše[2985]ležieše: lezyeſye v svéj komoře i přijide k nemu množstvie črtuo, an zvola a řka: „Ó, běda mně, že sem sě kdy narodil.“ Tehdy žena jemu vece: „Pane, požehnaj sě a zpoviedaj sě svých hřiechóv.“ A on jie vece: „Nemohu, neb již črt pohltil mú hlavu a usta mi zavázal a mé srdce ztvrdlo jako kámen.“ A to řek i zdeše a črté duši vzechu. Protož srdce tvrdé činí zlé skonánie a dovodí duši na zatratěnie[2986]zatratěnie: zatratyenye. A to srdce tvrdé črté u pekle kladivy roztepú a v oheň uvrhú. Také srdce jest tvrdší než kámen, jenž slóve trven, jehož sě ižádné železo nechvátí, donidž jeho krví nepomaží, ale tvrdého srdce zapekleného mnohými skutky nemóž obměkčiti. A také srdce měl jest Jidáš, a protož sě jemu zle přihodilo.
Druhé srdce jest prázdné, kteréž nemá v sobě dobrého myšlenie, ale myslí na zbožie, na zlost a na marnost tohoto světa, jako oněch pět dievek nemúdrých, před nimiž sě zavřelo královstvie[2987]královstvie: kralouſt nebeské.
Třetie jest srdce zlámané, kteréž nemóže v sobě obdržeti ničs dobrého ani kázaní
