[191r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcetělestné, duchovnie a nebeské. Prvé jest bylo tělestné, to sú byli dobří skutkové a čistota tělestná. Druhé jest bylo kvietie duchovnie, to sú dobré myšlenie a jejie ustavičnost veliká a myšlenie o božie vieře. Třetie jest bylo kvietie nebeské, to jest milost boží, takže jest poslala Theofilovi písařovi tři jablka a tři ruože nebeské. Jakož sě čte o nie, když král Fabricius jejie sestry bieše[2935]bieše: byeſſye upálil, káza svatú Dorotu před se vésti i vece jie a řka: „Dokad ty, čarodějnicě, námi klamáš, aneb sě modl našim bohóm, anebo budeš zbavena své hlavy.“ A ona vesele odpovědě a řkúći[2936]řkúći: rzkuty: „Což chtěš, to chti vše ráda trpěti pro mého milého chotě Jezukrista, v jehož zahradě rozkošné budu trhati róžě a jablka a budu sě s ním radovati věčně.“ Uslyšav to král ukrutný, poče zuby skřipěti[2937]skřipěti: zkrzypyety i káza jejie tvář zbíti, aby jie nebylo znáti, i káza ji v žalář vsaditi. A nazajtřie přivedechu ji před krále, ano ižádné pošvrny na jejie tváři nenie znáti. I káza ji hned na popravu[2938]popravu: pop(ra)w vésti. A když ji z města vedechu, uzřev to Tefilus, písař králóv, poklama ji a řka: „Panno Doroto, až budeš v ráji u svého chotě, pošli mi jablek a ruože.“ A ona vece a řkúći[2939]řkúći: rzkuty: „Ráda to chti učiniti.“ A když přijide na rozhranie, poklekši, poče sě modliti bohu a řkúći[2940]řkúći: rzkuty: „Ó, mój milý hospodine, Jezukriste, prosím tebe, ktoť mě budú pamatovati a tě ve jmě mé nazývati[2941]nazývati: nazyewaty, rač jě všie núze zbaviti a najviec přielišné chudoby a svěcské hanby a všie strasti rač jě uchovati a rač jim své milosti přieti. A ty ćehotné[2942]ćehotné: czehotne ženy, ješto mé jmě budú nazývati[2943]nazývati: nazyewaty, aby byly zbaveny všie bolesti [b]označení sloupcea tak aby porod měly beze všie strasti.“ A hned hlas z nebes přijide a řka: „Poď, má zvolenice, má choti, čsož prosíš, ve všems uslyšána.“ A když hlavu[2944]hlavu: hlaw nakloni, tehdy zjevi sě jie pacholíček velímě pěkný v zlattohlavém odění, na němž hvězdy zlatté biechu, bosý a kadeřavý, nesa v ruce košík a v nem tři jablka a tři ruože. I vece jemu svatá Dorota: „Prosi tebe, dones ty ruože Theofilovi písařovi.“ A hned jie stiechu jejie svatú hlavu a anjelé vzemše duši, neséchu ji do nebeského[2945]nebeského: nebeſ královstvie[2946]královstvie: kralouſt. Tuž v ta doby písař stáše[2947]stáše: ſtaſye v sieni i přijide k nemu ten pacholíček i vede jej na stranu a řka: „Toť tyto ruože a jablka poslala má sestra z rájě svého chotě.“ A viecs jeho neuzřě. Tehdy Teohilus poče volati a chváliti boha, jenž měsiece února, když najvěcší zima bývá a vše kořenie mrazem usvadne, růže[2948]růže: ruze a jablka pošle, komuž chtě. Ó, buď jeho méno pochváleno i navěky požehnáno. Pak ten písař svým kázaním téměř tu všechnu vlast na vieru obráti, a král jej káza na kusy rozsekati a po blátě rozmetati, a tak i s ní dojide do královstvie[2949]královstvie: kra nebeského[2950]nebeského: neb etc.cizojazyčný text
Katedra sancti Petricizojazyčný text
Domine, exaltasti super terram habitacionem.cizojazyčný text[2951]Sir 51,13 Tato slova píše múdrý Šalomún a řka: „Hospodine, povýšil si na zemi mého přebývanie.“ A táž slova mohl řéći[2952]řéći: rzety svatý Petr, jenž jako dnešní den povýšen jest na stolici papežovu. A proto slóve dnešní den nastolovánie svatého Petra, nebo když svatý Petr jdieše[2953]jdieše: gdyeſye do Antiochie, tehdy všichni křesťané bosi a v zimě sě oblekše[2954]oblekše: oblekſye a popelem hlavy přisypavše, protiv nemu
