[197r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceproto syn boží octem se žlućí[3132]žlućí: zluty napájen[3133]napájen: napagyen byl a byl bit po šíji i po líci a brada jeho byla vytrhána a tělo obnaženo, a to vše[3134]vše: wſſye pro našě hřiechy.
O třetiem znamenajme, že jeho umučenie jest nám velmě užitečné. Proč? Najprvé, že přestali hromové, točiž nemilost a hněv boží, ješto dřéve sám buoh řekl a řka: „Ktož shřeší, ten umře navěky.“ To [sě]text doplněný editorem jest již stalo, když syn boží stojě na kříži prosil boha, otce svého, a řka: „Otče milý, odpusť jim, čsožť jsú zavinili, a jsa velmě zbit a hřebíky probit, avšak ješče na hřiešné pomni.“ Druhý máme užitek jeho umučení, že jest diábel potupen, jenž na lidi tepe jako zlé krúpy zmrzlé. A čso pak činil lidem před božím narozením, ale již nemá moci nad dobrými, jedno nad zlými, nebo sě svatým křížem obrániemy črtu i nepřátelóm našim. Třetí užitek máme jeho umučení, že vešken rod lidský hřiechy oslepený jest osvietil. Jakož sě čte, že jeden rytieř slepý, jenž proklál bohu bok, krví boží pomazal sobě oči a hned prozřel. Takéž ktož přijme tělo božie duostojně, prozří navěky. Čtvrtý[3135]Čtvrtý: Cztwrtyg užitek, že nebesa jsú člověku otevřiena, ješto pro hřiech Adamóv pět tisíc a dvě stě let byla zavřiena, nebo když jest jeho svatý bok proklán, tehdy vešken hněv vyplynul i klíči nebeščí. Pátý[3136]Pátý: Patyg užitek, že mrtvého člověka obživil, a proto jest svú[3137]svú: ſſw krev prolil. Neb sě čte, že jest veliká nenávist mezi hadem a mezi pelikánem, že když nebude na hniezdě pelikána, tehdy had přída, umrtví jemu dietky svým jedem, [b]označení sloupcea když pelikán přiletí a uzří své dietky mrtvy, tu tři dni nad nimi kvílí a prokline sobě své srdce a pokropí svú krví svých dietek, a tak je hned obživí. Takéž vida syn boží, že zlý[3138]zlý: zlyg duch jemu dietky umrtvil, dal své srdce prokláti a ny svú[3139]svú: ſſw svatú krví vykúpil. Šestý užitek, že člověka tvrdého svú[3140]svú: ſſw krví vykúpil a obměkčil, a proto svú[3141]svú: ſw krev prolil. A to znamenie, že ten kámen, v němž svatý[3142]svatý: ſwatyg kříž stál, jakž božie krve ukanulo naň, tak sě hned rozpučil na čtrnezćietma[3143]čtrnezćietma: cztrneztietma čéstí. A čso srdec tvrdých a hřiešných obměkčilo sě svatú boží krví! Jakož sě čte o jedné veliké hřiešnići[3144]hřiešnići: hrzyeſſnyty, že byla velmě na srdci otvrděla, až nechtieše[3145]nechtieše: nechtieſſye činiti pokánie svým hřiechóm. A když bieše přišla do kostela jako dnešní den i kleče před křížem i uzře, ano krev teče z rán božieho těla, a hned zaplaka na své hřiechy a jide i zpověda sě s velikým skrušením, tak až tu, před křížem klečéći[3146]klečéći: kleczety, duši pusti. An vzhlede, naliť za ním na sćeně[3147]sćeně: ſczenye psáno zlattem „raduj sě v nebesiech dušě téj ženy, nebo byla v smutciech“. Prosmy milého boha etc.cizojazyčný text
A protož, že dnes pamatujem božie umučenie, máme jemu pomoci naším politováním a želeti jeho nevinné krveprolitie. Najprvé proto, že jest sám syn boží plakal, že nemohl utěšiti svéj milé matky. A svatá Maří nemohla s ním promluviti pro velikú žalost a srdečnú bolest. Také syn boží plakal pro svú[3148]svú: ſſw bolest a také plakal pro malý[3149]malý: malyg užitek svého
