zna[187r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcemenává veliká milost božie.
Druhé máme znamenati, kteraký jest byl sud svatý Pavel. Zajisté jest byl čistý sud, nebo jest v čistotě přebýval, ten sě znamenává skrze zlatici krále Asvera, v niež kázal hostóm pití nositi. Také král nebeský skrze svatého Pavla osvietil vieru křesťanskú a jeho učením napájie věrné křesťánky, naliv veň dnes pití své milosti, když jej vzal do třetiech nebes a do rájě, ukazuje jemu své tajenstvie. Neb ten sud byl učistil syn boží, sehnav všichnu rez a nevěru, jeho svatý duch učistil věrú a svatým křížem, odjem všecku nevěru a poskvrnu od neho. A to na znamenie čistoty jeho když jemu hlavu stěli, miesto krve mléko teklo z jeho šíje. Druhé ten sud byl jest pokorný[2784]pokorný: pokornyg, kterúž jest okrášlil všechny čstností. Ta sě znamenává skrze karbunkula, který sě krašše[2785]krašše: kraſſye svietí mezi kamením, kteréž bieše[2786]bieše: byeſſye na biskupovu rúchu. Takéž svatý Pavel bieše[2787]bieše: byeſſye tak pokorný, že jest řekl: „Já sem najmenší z apoštoluo, že nejsem dóstojen slúti apoštolem, neb sem byl protivník viery křesťanskéj.“ Třetie byl jest sud široký[2788]široký: ſyrokyg milosti božie, jenž po všem světu chodě, mnoho duší dovedl do nebeského[2789]nebeského: nebeſ královstvie[2790]královstvie: kralowſt, a kdež nemohl sám dojíti, tam své listy posielal, potvrzujě jich u pravéj vieře. Čtvrté byl jest sud tvrdý, že jeho nemohl žádný kámen truchlosti rozbiti ani zlámati, neb jest byl zlattý sud drahým kamením okován, že jest byl třikrát bičován a jednú kamenován, v žalář vsazen, u moři topen a rozličné muky trpěl, avšak nemohl jeho ižádný přelomiti [b]označení sloupceani s viery svésti ani truchlostí ani hladem ani nahotú ani mečem. Jakož sě čte o nem, kdyžto jej král Nero kázal stieti, tehdy třie rytieři otázachu jeho a řkúce: „Pověz nám, Pavle, který jest to král, proňž ty chtěš umřieti, a čso za to budeš mieti?“ Tehdy svatý Pavel poče jim kázati o radosti nebeskéj a od múk pekelných, takže jě na vieru obráti i oni jeho prosichu, a ušel a utekl smrti. I on jim vece: „Ó, buoh toho nedaj, abych já sě bál smrti, však nejsem zloděj, ale sem rytieř boží, nebo viem to zajisté, že již pójdu do královstvie[2791]královstvie: kralowſt nebeského.“ Tak jeho smrt nemohla přelomiti, že moha ujíti, i nechtěl. Páté ten sud byl divné světlosti, jenž osvietil nebe i zemi. Nebe jest osvietil, když jest mnohé hřiešné na vieru obrátil a jě jako krásné slunce na nebi osvietil. Druhé zemi osvietil, káže slovo božie po všem světu, a proto se přirovnává k slúpu plamennému, jenž svietil Židóm, když jsú šli přes Črvené mořě. Třetie svietil dolejším, točiž zúfalým pohanóm a kacieřóm, kteréž jest osvietil svým kázaním jakožto svatého Dionýzie. Jakož sě čte o nem, když svatý Pavel kázáše[2792]kázáše: kazaſſye v Athenis a svatý Dionýz bieše veliký mistr pohanský a nevěřieše tomu, čsož svatý Pavel mluvieše[2793]mluvieše: mluwieſye, i uzřev jednoho slepého, vece: „Pavle, osvietíš li tohoto slepého, tehdať chti věřiti.“ Le svatý Pavel vece: „Ve jme[2794]jme: yme ocse[2795]ocse: oczſe i syna i svatého ducha prozři.“ A hned ten slepý by zdráv a svatý Dionýz uvěři a pokřsti sě. A tak biesta on na ćele[2796]ćele: czele a on na duši oba uzdravena. Opět byl divný sud
