[163r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceDavida poslúchajíce, jenžto die v Žaltáři a řka: „Příde li k vám zbožie, neroďte k nemu srdce přiložiti.“ Ó, jak drahý jest poklad chudoba před bohem, neb když syn boží, buoh a stvořitel všeho světa, byl na tomto světě chud, aby chudé dovedl do královstvie[1743]královstvie: kralowſt nebeského[1744]nebeského: nebeſ, v zboží. Protož svatí, jakž koli byli jsú bohatí, však sú vždy chudobu měli pro boží chválu a viece sě radovali v chudobě nežli ve zboží, jako by ze všech svatých směl bohu sě modliti tú řečí a řka „smiluj sě, bože, nade mnú, žeť jsem bohat“, snad by ten spieše boha rozhněval, jakž koli jest buoh milosrdný. A protož svatý David vida, že buoh miluje chudobu jsa králem, avšak sě chudým nazýváše[1745]nazýváše: nazyewaſye a řka: „Bože, nakloň své ucho ke mně, nebť sem chudý a nedostatečný.“ A to bylo znamenie, že zbožie na srdci svatých otcsuo[1746]otcsuo: otczſuo nebývalo, neb kteříž svatí zbožie mieváchu, ti jeho rádi pro buoh udělováchu. Protož dřvi svatého Jakuba vždy stáchu otevřieny všem pocestným a skrzě túž cestu chudoby sám syn boží, Jezus Kristus, a matka jeho a jiní svatí došli sú do království[1747]království: kralouſt nebeského[1748]nebeského: nebe. A protož jich příkladem trpme chudobu u pokořě.
Druhé svatí byli jsú krotci a ćiši[1749]ćiši: czyſſy. A protož die sám buoh „blahoslaveni tiší, neb oni budú mieti […]text doplněný editorem“, točiž nebeské[1750]nebeské: nebeſ královstvie[1751]královstvie: kralo. Toť jsú tiší, kteří nemají na srdci žádné horkosti, ižádného hněvu[1752]hněvu: hnyew ani kterého utrhánie, ale všechno protivenstvie míle pro buoh trpie. Takýž jest byl svatý Ščepán, jehožto když kamenováchu, klek i poče za ně prositi boha.
Třetie byli jsú svatí smutni pro buoh a žalostni pro své hřiechy i pro cizie. A protož die syn boží: [b]označení sloupce„Blahoslaveni, kteří pláčí, neb ti budú utěšeni.“ Jakož byl svatý Petr, jenž vždy plakal, protože boha třikrát zapřel. A svatá Maří[1753]Maří: marzye Magdalena třidćeti[1754]třidćeti: Trzydtyety let želela svých hřiechuo a svatý Jeremiáš, jenž plakal na Židy, želejě jich zlého, čso se jim mělo státi, až sobě byl oči vyplakal.
Čtvrté sú svatí spravedlnost milovali. Jakož praví sám buoh: „Blahoslaveni, kteříž lačni sú[1755]sú: ſw a žíznivi spravedlnosti, nebo jich jest královstvie[1756]královstvie: kralo nebeské[1757]nebeské: nebe. Spravedlnost jest navrátiti, čsož jest jeho, bohu duši, svrchniemu čest a bližniemu, čsož sobě žádáš.“ Takýž jest byl Zacheus, jenž netolik cizieho navrátil, ale čtyřikrát viece vráćil[1758]vráćil: wraczyl, nežli u boha zajal.
Páté sú byli svatí milostivi a milosrdni, protož dí: „Blahoslaveni milosrdní, nebo oni milosrdenstvie postihnú.“ Znamenati máme, že sedmerá sú diela milosrdenstvie navščevovati nemocných, nakrmiti lačného, napojiti[1759]napojiti: napoyty žízlivého, přiodieti nahého, přijieti pocestného, vypraviti svázaného, pochovati mrtvého. A to sú činili mnozí svatí.
Šesté jsú měli čistotu, protož die „blahoslaveni čistého srdce“, neb ti boha uzřie. Tak sú byly svaté děvice, kteréž sú pro svú[1760]svú: ſw čistotu smrt přijely pro božie jmě.
Sedmé sú svatí byli pokojni, protož die: „Blahoslaveni pokojní, neb budú nazváni synové boží. Taćí[1761]Taćí: Taty sú byli apoštolové, že tak sú byli pokojni, až sú vesele šli sami na smrt a na muky a na bitie.
Osmé sú byli trpělivi, protož die: „Blahoslaveni, kteříž
