nebeského nemóž ižádný dojíti, jedno musí oděn býti tiem čtverem rúchem, nebo zajisté ktož nemá pokory, nelze jemu přijíti do královstvie nebeského. O tom máme příklad na Luciperovi, jenž pro svú pýchu nemohl ostati v nebesiech. Také ktož nemá čistoty v svém stavu, ten nevende do nebes. Na to máme příklad na sodomitských lidech, kteříž pro své peské bydlo a smilstvo propadli sě s pěti městy. Také nemilostiví, kteříž chudým nepomáhají, nevendú do královstvie nebeského. Na to máme příklad na pěti pannách nemúdrých, kteréž sú neměly olejě milosrdenstvie v svých lampách, točiž v srdćiech, před těmi zavřiena sú vrata nebeská. Také kteříž nemají utrpenie, ale vždy v rozkoši světské přebývají a v opilstvě a v chlúbě, tiť nevendú do kóra anjelského. Na tom máme příklad na onem bohatci, jenž po všě své dni hody válel i pochován jest v horúciem pekle. Tiem čtverým rúchem byl oděn svatý Martin, v němž sě znamenává veliká jeho svatost, pro niž jej král nebeský povýšil na tomto světě. A najprvé povýšen byl u pokoře, neb sě čte o něm, že jakž koli bieše syn mocného kniežete, jemuž slúžieše tisíc rytieřuo, avšak také pokory byl, moha mieti sto panoší, však s jedním jezdieše, jenž jemu viece slúžíše, než on jemu, nebo svému sluze i škorně zúváše i utieráše. A potom jeda ćestú uzřel jednoho malomocného velmi mrzkého, skočiv s koně i políbi jej a hned ten malomocný by uzdraven. Málo jest takých Martinuo, ješto by byli povýšeni.
Druhé byl povýšen v čistoće, neb sě jeho rukú nepřidržala ižádná poskvrna smrtedlného hřiechu, ale svého slibu a čistoty choval až do smrti, a to na znamenie čistoty svéj měl panenské tělo. Jakož sě čte o něm, když byl umřel, jeho svaté tělo bylo tak bielo jako snieh a tvář světlá jako slunce, jako tělo slavné.
Třetie byl povýšen u milosti, neb sě čte o nem, že byl velmi milostivý chudým. Jakož praví svatý Řehoř, když svatý Martin ráno v neděli dieše do kostela, tehdy jeden nahý dieše za ním, prosě oděvu pro buoh. Le svatý Martin káza hned svému alcipřiestu, aby toho chudého přioděl, le on vždy odkládáše. Tehdy svatý Martin šed do kaply, svleče s sebe sukni tayne i da ji tomu chudému. A sám v jediné kápi osta, že toho jeho kaplan nepozna. A když ten kaplan jide na trh i kúpi za šest grošuov suknići zlú a krátkú a přišed, vrže ji před svatého Martina hněvivě a řka: „Na, rozdaj všě, čsož máš.“ Tehdy svatý Martin vzem tu suknići i obleče sě sám v ni velmi tajně. A u nie biechu krátcí rukávi do loktuo a krátká sukně až do kolenú. A když svatý Martin mši slúžieše a božie tělo zdviháše, tehdy kápě široká spade jemu s rukú, že obě ruce naze biesta. A hned nebeská světlost udeři a anjel přikry jeho ruce zlattohlavem nebeským. Ješče viece, že takéj milosti byl a ščedrosti, že když bieše biskupem, kdež jej chudí uzřeli, hned k nemu běželi. An hned kázáše svatému Brikciovi, aby všem dal a ižádnému neodpověděl.
Čtvrté povýšen byl v utrpení. Jakož sě o něm čte, že tělo své sušil postem, modlitvami a velikým bděním sě mučieše. Také v klášteře jeho ani on ani jeho bratřie vína okusili, jedno kterýž sě roznemožieše. Také kápí krásných nenosiechu. Jakož praví svatý Sever, jeho učenník, když svatý Martin do jedné svéj honitby přijede a tu jemu na nocleze bohatě
