[162v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceobšed i vráti sě opět k uoltáři svatého Petra i kleče před oltářem, vzhléd vzhóru, uzře krále nebeského na stolići[1731]stolići: ſtolity sedieće[1732]sedieće: ſedyetye a všechny anjely okolo něho. Tehda jedna panna pojide v zlattéj koruně a za ní množstvie panen jdieše[1733]jdieše: gdyeſſye. Povstav ten král z stolice, posadi ji podlé sebe, potom přijide jeden v žíni a za ním množstvie starých lidí. Potom pojide jeden biskup a za ním veliké množstvie i stáchu všechni před tiem králem i počechu klekati před ním a chváliti jej a jitřní téjto noci spievati. Tehdy anjel, jenž toho zákristníka vidieše[1734]vidieše: wydyeſſye, vypravi jemu to vidění a řka: „Panna ta, ještos ji najprvé viděl, to jest svatá královna, matka božie, a kteréhos viděl v žíni, toť jest svatý Jan křstitel s uotcsi[1735]uotcsi: uotczſy a s proroky svatými a u biskupovém rúšě, to jest svatý Petr s apoštoly a s mučedlníky. Ti všechni sú dnes přišli před krále nebeského, vzdávajíc jemu čest a chválu z téj čsti, čso se jim děje[1736]děje: dyegie na světě od lidí, a prosiece boha za své služebníky. Potom jej vede na jiné miesto, na nemž uzře jedny lidi ležiece na zlattých ćestách[1737]ćestách: tyeſtach a v rozkoši přebývajíce a druhé uzře chudé a nahé pomoci prosiece. I vece jemu anjel: „Toť jsú muky očistcové, ti, ještoť ležie rozkošně, jsú dušě rozkošné, jimž na onom světě přietelé pomáhají svú[1738]svú: ſw almužnú a svú modlitvú. A chudí tito, to sú siré dušě, ješto nemají ižádného pamětníka, jedno obecné modlitvy vzývají.“ I káza jemu anjel, aby to papežovi pověděl, aby nazajtřie po všech svatých ustavil službu všem dušičkám, aby [b]označení sloupceasa obecná prosba a služba byla za ně, kteréž nemají přátel zde na světě. A tak jest zjeveno, proč jest ustaven hod všech svatých, a to máme pamatovati. A protož i die „pomněte“.
Druhé máme pamatovati na činy našich otcsuo[1739]otcsuo: otczſuo, točiž všech svatých, čso sú činili divó a dobrých skutkuov, donidž sú byli na tomto světě, a skrze kteréž sú obdržali velikú chválu. Neb když kderý maléř chtě umalovati krásný obraz, musí[1740]musí: muſyg mieti před sebú někaký obrázek, naňž by hledě, mohl kraššie udělati. Takéž my, ač chtěme spaseni býti, muosíme svój život zpósobiti podlé příkladu, jenž sú nám ostavili svatí na svých činích. Ale že nikakež nemóžem vypraviti jich všech činuo, proto svatá cierkev včera a dnes čte o některých činiech, skroze něž jsú spaseni všichni svatí. A to syn boží die najprvé: „Blahoslaveni chudí duchem, ale ne zbožím, kteráž jest chudoba na sboží, kterúž mají chudí, ješto podlé domuo žebří, a tu držie u pokoře, nebudú odplaty zbaveni od krále nebeského, nebo hospodin nemučí dvakrát ižádného. Kdož zde míle trpí chudobu, bude zbaven múk očistcových, ale druhá jest chudoba duchovní, a ta dovodí do královstvie[1741]královstvie: kralowſt nebeského, a té sě máme přijieti. Téj chudoby následují někteří zákonníći[1742]zákonníći: zakonnyty, kteří mohúce dosti mieti sbožie, avšak sú to pro buoh vzdali a v zákoně chudobu trpie a bohu slúžie. Ta chudoba v zboží i bez zbožie muož býti, jakožto otcové svatí přebývali jsú v chudobě, mnoho zbožie majíce, jako by ničs neměli, svatého
