Davida poslúchajíce, jenžto die v Žaltáři a řka: „Příde li k vám zbožie, neroďte k nemu srdce přiložiti.“ Ó, jak drahý jest poklad chudoba před bohem, neb když syn boží, buoh a stvořitel všeho světa, byl na tomto světě chud, aby chudé dovedl do královstvie nebeského, v zboží. Protož svatí, jakž koli byli jsú bohatí, však sú vždy chudobu měli pro boží chválu a viece sě radovali v chudobě nežli ve zboží, jako by ze všech svatých směl bohu sě modliti tú řečí a řka „smiluj sě, bože, nade mnú, žeť jsem bohat“, snad by ten spieše boha rozhněval, jakž koli jest buoh milosrdný. A protož svatý David vida, že buoh miluje chudobu jsa králem, avšak sě chudým nazýváše a řka: „Bože, nakloň své ucho ke mně, nebť sem chudý a nedostatečný.“ A to bylo znamenie, že zbožie na srdci svatých otcsuo nebývalo, neb kteříž svatí zbožie mieváchu, ti jeho rádi pro buoh udělováchu. Protož dřvi svatého Jakuba vždy stáchu otevřieny všem pocestným a skrzě túž cestu chudoby sám syn boží, Jezus Kristus, a matka jeho a jiní svatí došli sú do království nebeského. A protož jich příkladem trpme chudobu u pokořě.
Druhé svatí byli jsú krotci a ćiši. A protož die sám buoh „blahoslaveni tiší, neb oni budú mieti […]text doplněný editorem“, točiž nebeské královstvie. Toť jsú tiší, kteří nemají na srdci žádné horkosti, ižádného hněvu ani kterého utrhánie, ale všechno protivenstvie míle pro buoh trpie. Takýž jest byl svatý Ščepán, jehožto když kamenováchu, klek i poče za ně prositi boha.
Třetie byli jsú svatí smutni pro buoh a žalostni pro své hřiechy i pro cizie. A protož die syn boží: „Blahoslaveni, kteří pláčí, neb ti budú utěšeni.“ Jakož byl svatý Petr, jenž vždy plakal, protože boha třikrát zapřel. A svatá Maří Magdalena třidćeti let želela svých hřiechuo a svatý Jeremiáš, jenž plakal na Židy, želejě jich zlého, čso se jim mělo státi, až sobě byl oči vyplakal.
Čtvrté sú svatí spravedlnost milovali. Jakož praví sám buoh: „Blahoslaveni, kteříž lačni sú a žíznivi spravedlnosti, nebo jich jest královstvie nebeské. Spravedlnost jest navrátiti, čsož jest jeho, bohu duši, svrchniemu čest a bližniemu, čsož sobě žádáš.“ Takýž jest byl Zacheus, jenž netolik cizieho navrátil, ale čtyřikrát viece vráćil, nežli u boha zajal.
Páté sú byli svatí milostivi a milosrdni, protož dí: „Blahoslaveni milosrdní, nebo oni milosrdenstvie postihnú.“ Znamenati máme, že sedmerá sú diela milosrdenstvie navščevovati nemocných, nakrmiti lačného, napojiti žízlivého, přiodieti nahého, přijieti pocestného, vypraviti svázaného, pochovati mrtvého. A to sú činili mnozí svatí.
Šesté jsú měli čistotu, protož die „blahoslaveni čistého srdce“, neb ti boha uzřie. Tak sú byly svaté děvice, kteréž sú pro svú čistotu smrt přijely pro božie jmě.
Sedmé sú svatí byli pokojni, protož die: „Blahoslaveni pokojní, neb budú nazváni synové boží. Taćí sú byli apoštolové, že tak sú byli pokojni, až sú vesele šli sami na smrt a na muky a na bitie.
Osmé sú byli trpělivi, protož die: „Blahoslaveni, kteříž
