[157v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcevšem křesťanóm, kteříž u Praze biechu, poděkova a odpuščenie poče od nich bráti, jako by sě k nim nemyslil vrátiti. A když do Boleslavě přijede, hned bratr jeho Boleslav vyběže protiv nemu, jakti Jidáš nevěrně dávaje jemu vítanie velmi míle, a to vše lestně. A tu když kvasíchu, tehdy zlý[1563]zlý: zlyg Boleslav poče radu bráti, kterak by mohl bratra zabiti súkromě bez hluku. Zatiem jeden bogobojný z téj rady povědě svatému Václavu to vše, což jest bratr umyslil. A ten jistý přivede jemu kuoň osedlaný a velejě jemu pryč jeti. Svatý Václav jemu z toho poděkova a řka: „Bóh pomoziž téj viery, ale jižť sem byl živ dosti i přieliš, a když jest trpěl pro mě tvořec nebeský tak hořkú smrt, proč bych já také proň nešel na smrt?“ A když šed i sede mezi kvašeny, káza sobě píti dáti i vece: „Pijme svaté miny ve jmě[1564]jmě: ymie svatého Michala, rajského probošta, ať našě duše dovede do královstvie nebeského.“ A když by v noci, Boleslav postavi stráž, když by vyšel svatý Václav, že měl obyčej svatý Václav o puolnoci vstáti a na modlitvách ležeti u kostela. A když svatý Václav vstav, s puolnoci jide k kostelu sám jediný i poče sě modliti bohu. Tehdy Boleslav přijide a svatý Václav vzda jemu dobré jitro. I Boleslav vece: „Hoře, brachku, včerať sem dosti slúžil, ale taktoť již poslúžím!“ Vytrh meč udeři jeho, a meč odskoči, že jeho ničs nezaťa, takéž i druhé. Třetie rozved meč, chtieše[1565]chtieše: chtieſye jej udeřiti, a hned velikým strachem meč jemu vypade z rukú. Tehdy svatý Václav vschopiv meč i vece: „Nemilostivý[1566]Nemilostivý: Nemiloſtiwyg vrahu, a ne bratře[1567]bratře: bratrſſye, viz, [b]označení sloupceže by tvój meč prošel tvé srdce, kterýžs na mě připravil, ale buoh toho nedaj, bych já prolil krev bratra svého. Nať meč a dokonaj již, čsožs počal.“ Tehdy Boleslav přivolav své sluhy i zabi svatého Václava. A tak jeho duše dojide do nebeskéj vlasti a jeho krev, ješto na zeď skočila, nikakež setřiena nemohla býti za mnoho let, jako by vše žalovala na svého bratra. Na znamenie jeho umučenie doličuje[1568]doličuje: Doliczugye umučení jeho hlasem, krví, rodem.
Prvé hlasem ukazuje[1569]ukazuje: vkazugie a řka „hlas bratra tvého“, jako by řekl „pro hlas boží a pro vieru křesťanskú jej zabil, jenž jest kázal svým hlasem“. Jakož praví svatý Jan v Tajnići[1570]Tajnići: taynity: „Viděl duše svatých pro slovo božie zbýti.“
Druhé doličuje[1571]doličuje: dolyczugie krev jeho umučenie, aby známo bylo, od koho jest, a řka „hlas krve bratra tvého“. Nebo jeho krev a jeho bratr byl. Ó, nesčastný[1572]nesčastný: neſczaſtnyg bratrobijce[by]bratrobijce] bratroboycze a vražedlníku Boleslave, čsos učinil! Toť volá protiv tobě země, volá krev, volá nebe, volá peklo, volají na tě divové, volají anjelé, volají svatí, najposledy volá i sám buoh a řka: „Kde jest tvój bratr?“ Ó, kterak úpějí nebesa na vražedlníky, že jich zlost pronesú v súdný den anjelé boží, neb vražedlníky nebesa sebú odmietají vyobcované, svatí sě jich varují, země na jednom miestě jim býti nepřepustí. Jakož buoh řekl k Kainovi: „Ty budeš túlařem na zemi.“ A když sě nemá kde skrýti, musí[1573]musí: muſſyg vražedlník do pekla jíti.
Opět máme znamenati jeho pomoc, a to když die „volá ke mně z země“. Svatý Václav volá, za ny boha prosě, volá k vězňóm,
