[149v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcesě tak krásná nenaráděla, avšak žádného hřiechu neměla. Netolik byla krásná na těle, ale i na duši byla krásná beze všie poskvrny.
Druhé divná byla na smrti, a to sě miení v tom slově, ješto sě die: „Která jest vstúpila s púšče, točiž s tohoto světa, umřevši.“ Ale kterak jest sešla, ukazuje nám písmo. Jakož sě čte, když po božím vstúpení apoštolé byli sě rozešli po světu, kážíće[1217]kážíće: kazytye božie slovo, a svatá Maří bieše v jednom městě v Sion v svém domu, nábožně navščevujíći[1218]navščevujíći: nawſczewgity těch miest, po kterýchž syn jejie, pán buoh, chodil, točiž kde sě křstil, kte sě postil, kte umučen, kte vstúpil na nebe. A tak přebývajíći[1219]přebývajíći: przebywagyty dvanáste[1220]dvanáste: dwanazte let byla na světě po svém synu. A když byla v šestdesáti letech svatá Maří, tehdy jednoho dne zažže[1221]zažže: zazzye sě u božie[1222]božie: boozye milosti i poče žádati syna svého viděti i zplaka srdečně. Tehdy sě jie anjel zjevi a řka: „Zdráva, matko božie, přijmi požehnánie od svého syna Jezukrista. A teď jsem palmu přinesl z rájě, kterúž kážeš nésti před svým tělem. A třetí den vzata budeš i s tělem i s duší k svému synu, jenž tebe míle čeká.“ Tehdy svatá Maří vece: „Pověz tak mému milému synu, nalezla liť sem milost u tebe, tehdať prosím za trojí[1223]trojí: troy věc. Najprvé, aby všichni apoštolé byli při mé smrti. Druhé, abych zlého ducha neviděla. Třetie, aby mój syn sám přišel ke mně.“ I anjel jie vece: „Čsos kolivěk prosila, tos vše[1224]vše: wſye obdržala.“ I sta sě, že svatý Jan evanjelista[1225]evanjelista: ewanta kázáše[1226]kázáše: kazaſie v Efezu, v tom městě, a hned zahřmi a oblak vschopiv jej, postavi jej před domem svatéj Mařie. A svatá Maří jemu vece: „Jene, mój milý synu, zpomeň na to, že tě mój syn [b]označení sloupcemi dal za stráži a mě tobě za matku. Jižť sě tobě porúčiem, nebť třetí den mámť sníti s tohoto světa.“ Tehdyť svatý Jan povědě: „Ó, milý Jezukriste, by zde byli také jiní apoštolé, moji bratřie.“ A jakž to vece, tak všechni apoštolé před domem stáchu a divíće[1227]divíće: dywitie sě tomu, čso to má býti. I svatý Jan šed k nim, povědě jim, že svatá Maří chtě s tohoto světa sníti. A když svatá Maří uzře všichny apoštoly, pochváli boha a zažže[1228]zažže: zazzye postavníky a tak mezi nimi klečieše[1229]klečieše: kleczyeſſye, modléći[1230]modléći: modleti sě k bohu. A když bieše o puolnoći[1231]puolnoći: puolnoty, tehdy veliká světlost udeři a syn boží přijide s velikú chválú. Vzem jejie duši v svojě ruce, na nebe vstúpi a vece apoštolóm: „To tělo méj milé matky neste do Jozafat a tu v novém hrobě je[1232]je: gye položte a tu mne do třetieho dne čekajte.“ Tehdy apoštolé vzemše[1233]vzemše: vzemſie tělo svaté Mařie, ponesechu s velikú chválú a svatý Jan před nimi palmu nesieše[1234]nesieše: neſſieſie. A když vyndú zpievajíce, hned oblak jě oklíći[1235]oklíći: oklyty, že jich ižádný nemože viděti, jedno jich hlas slyšéchu, že také biechu s nimi anjelé zpievajíce. A k tomu zpievaní zbudichu sě Židé a vyběžechu z města, tížíće[1236]tížíće: tyzytye, čso by to bylo. Tehdy jim jeden jeden Žid vece: „Apoštolé nesú súsědu, matku onoho proroka, chtiec ji pochovati.“ I Židé zvolachu: „Poďme, zbijmy apoštoly a jejie tělo spalme.“ Tuž jeden kněz ménem Rubín přiběh, udeři rukama na nosidla, chtě jejie svaté tělo převrátiti, a hned jemu obě ruce uschnusta, že jima nemože hnúti, a přilnusta k nosidlám. A jiný[1237]jiný: gynyg lid vešken oslnu. Ten kněz zvola a řka: „Svatý Petře, spomoz mi.“ Svatý Petr odpovědě jemu: „Nyníť sme na službě svéj milé panie, protoť nejsem prázden tebe léčiti, avšak chtěš li věřiti v syna božieho a v tuto jeho čistú matku, nadějiť sě, že budeš
