[144v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcepoče prositi milosti a obráti sě na vieru křesťanskú. A tak stěchu svatému Jakubu hlavu i tomu Joziášovi podlé něho a anjelé jich dušě vzechu do nebeského králevstvie[bc]králevstvie] kalewſtwie, a tak svatý Jakub miloval jest boha až do své smrti.
O druhém máme znamenati, že jsú byly čtyři znamenie na svatém Jakubu božie milosti. Prvé znamenie milosti své buoh jemu ukázal, že sě z jeho tetky narodil, že jest synu božiemu byl tetěný bratr. Ó, zajisté veliká jest to milost mieti bratra tak drahého a tak mocného krále všeho světa. Druhú milost jemu ukázal, že jej svým apoštolem učinil a potom konšelem a súdćí[1003]súdćí: ſudty živých i mrtvých v súdný den. Prosmy jeho milosti, ať nás přisúdí k věčné radosti. Třetie milost byla, že jej syn boží svým tajemníkem učinil, nebo sě před ním byl proměnil a krásu svého svatého života byl ukázal a před ním děvečku z mrtvých vzkřiesil a jiného mnoho tajenstvie jemu zjevil. Čtvrté znamenie božie milosti bylo, že jej velikými divy oslavil. Jakož sě čte, jeden měščenín bieše[1004]bieše: byeſſye sě dopustil velikého němého hřiechu. Tehdy farář napsav jemu ten hřiech na lístku i posla jej k svatému Jakubu, aby jej položil na oltáři a prosil svatého Jakuba, aby jemu ten hřiech shladil. A když ten list na oltáři položi a vzda obět svatému Jakubu, hned ten hřiech by shlazen s toho lista. An to uzřev, buohu i svatému Jakubu poděkova a domuo sě vrátiv, to vše[1005]vše: wſie faráři svému povědě. Prosmy jeho, ať ráčí našě hřiechy shladiti.
Druhé sě čte, že jeden Něměc šel na pút k svatému Jakubu s svým synem a když na ćestě[1006]ćestě: tyeſtye podpi sě u jednoho hospodáře, tehdy ten hospodář, chtě jich zbožie zbaviti, vloži střiebrnići[1007]střiebrnići: ſtrzyebrnyty[b]označení sloupcev jejich mošnu, a když ráno pryč jidechu, tehdy hospodář po nich s lidmi vyběže a stavi jě a řka: „Ó, zlí pútníći[1008]pútníći: putnyty nevěrní, proč ste mi střiebrnići[1009]střiebrnići: ſtrzyebrnyty ukradli?“ A ona jemu vecesta: „U kohož ji najdeš, nad tiem poprav.“ A když jě přehledachu, nalezechu v jejich mošně střiebrnići[1010]střiebrnići: ſtrzyebrnyty, a takže syna oběsichu a otce k svatému Jakubu jíti pustichu. A když otec k svatému Jakubu s velikú žalostí jide a po třidćeti[1011]třidćeti: trſydtyety dnech vráti sě do toho města, chtě ješče opatřiti svého syna, i poče velmi plakati, vida, an ješče visí. Hned syn jeho prohlede a vece jemu: „Milý tatíku, neplač, nebť mi ničs nenie a mámť sě velmi dobře, neboť mě jest svatý Jakub držal a nebeskú rosú mě krmil.“ Uslyšav to otec, s velikú radostí běže do města a přišed k rychtářovi, to jemu vše vypravi prosě jeho, aby kázal syna jeho snieti doluov. A v tu dobu rychtář obědváše[1012]obědváše: obiedwaſſye a dvé kur před sebú na mísi mějieše[1013]mějieše: myegyeſſye i vece jemu: „Tolikež právě jest to tak, by tvój syn byl živ, jako tito kuři vzletie.“ A hned těch dvé kur pečených vzletěchu a živi biechu. Uzřev to rychtář, hned s konšeli a s měščany tam jidechu a jeho syna utěchu a bohu a svatému Jakubu chválu vzdachu. Prosmy jeho, ať naše duše zprostí věčné muky. Opět sě čte, že jeden pútník jdieše k svatému Jakubu i nedosta jemu peněz na ztravu[1014]ztravu: ztraw, a styděl sě velmi žebrati, a tak jda ćestú[1015]ćestú: tyeſtu i mysléše[1016]mysléše: myſlyeſye, čso sobě učiniti. I sede pod jedním dřevem i zdřiema sě i zdáše[1017]zdáše: zdaſie sě jemu ve sně, by jej sám svatý Jakub krmil. Tehdy proćítiv[1018]proćítiv: p(ro)tytyw, naleze u sebe v hlavách pokrutu chleba a tu by živ třidćeti[1019]třidćeti: trſydtiety dní, až sě právě i domuo vráti. A na každý den tu pokrutu jedieše[1020]jedieše: gedyeſye, až jie málo ostáše[1021]ostáše: oſtaſye, a nazajtřie opět ćelá[1022]ćelá: tyela bieše[1023]bieše: bieſye. Prosmy jeho, ať nám přispoří všeho dobrého
