[150r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcezdráv.“ I on zaplakav i vece: „Ó, věřím v Jezukrista, v syna božieho, a v tuto jeho svatú matku.“ A hned sě jemu ruce pustista od nosidl, i políbi nosidla a hned by zdráv. I vece jemu svatý Petr: „Vezmi tu palmu u svatého Jana a vzkládaj ji na hlavu[1238]hlavu: hlaw všem lidem oslepeným a kteříť uvěřie, tiť na zraku zdrávi budú.“ A tak donesechu to svaté tělo, jakož jim byl buoh rozkázal, a v hrobě je[1239]je: gye položichu. Třetí den syn boží stúpi s anjely i pozdravi jich a řka: „Pokoj vám.“ I oni odpověděchu: „Chvála tobě, hospodine.“ I vece jim syn boží: „Čso sě vám zdá, kterú bych čest učinil svéj milé matce?“ I oni vecechu: „Tak sě nám zdá za podobné, jakož si ty svítěziv nad smrtí i vstúpil na nebesa i kraluješ s svým milým otcem. Aby též vzkřiesě svú[1240]svú: ſw milú matku i vzal ji s tělem i s duší do nebeského královstvie. A hned syn boží radostně vece: „Vstaň, má milá zvoleniće[1241]zvoleniće: zwolenitye, má milá matko, poď, budeš se mnú kralovati u věčném zboží.“ A hned vstavši ochváti jej, děkujíći[1242]děkujíći: diekugity jemu z té radosti. A tak s svým milým synem jide do nebeského králevství. I svatý Tóma zvola k nie a řka: „Ó, paní žádná, daj mi svú[1243]svú: ſw památku.“ Tehdy svatá Maří svrže jemu svój pás, vzem jej svatý Tóma, poděkova matce boží.
Třetí diví sě jejie velikéj chvále, kterúž jie jejie syn dnešní den učinil. Zajisté veliká by byla chvála, ktyž by která žena chudá zvěděla svého syna králem a poslal po ní s velikú čstí. Též veliká sě chvála dnešní den stala svatéj Mařie, po kterúž syn jejie, král nebeský, netolik poslal, ale sám přišel a patnáste[1244]patnáste: Patnazte zástupuo s ním. Devět kuoruo jest anjelských a [b]označení sloupcedesátý zástup svatých otcuo a patriarchuo. Jedenástý[1245]Jedenástý: Gedenazty zbor prorokuov, dvanástý[1246]dvanástý: Dwanazty zbor svatých apoštoluo, třinástý[1247]třinástý: Trzynazty svatých mučedlníkuo, čtrnástý[1248]čtrnástý: Cztrnazty zpovědníkuo, patnástý[1249]patnástý: Patnazty svatých děvic. A o tom máme psáno v Starém zákoně v Králových knihách, když svatý David bieše přinesl svatú […]text doplněný editorem do města Sion, zvolachu všichni lidé, chváléće[1250]chváléće: chwaletye boha z toho daru a s velikú radostí neséchu ji do Jeruzaléma. Skrze tu skříňku, v niež[1251]niež: nyes bieše svatost a všechna útěcha židovská, znamená sě svatá Maří, jenž jest našě nadějě, a syn boží přebýval tu jest. David, točiž Kristus, dnešnieho dne dovedl s velikú radostí do Jeruzaléma, točiž do královstvie nebeského, a tu sú zvolali všichni svatí a řkúće[1252]řkúće: rzkutye: „Ó, která jest to, ješto s púšče jde tak rozkošně.“ A tak postavichu jie stolići[1253]stolići: stolyty podlé syna božieho, aby za ny vždy orodovala, za hřiešné. Prosmy jie, ať ráčí[bp]ráčí] racz za nás orodovati. Tak svatá Maří vzata jest i s tělem i s duší k svému synu. A o tom sě čte v diviech svatéj Alšpěty. A když svatá Alžběta bieše[1254]bieše: byeſſye na modlitbách, uzře jeden hrob, v němž stáše[1255]stáše: ſtaſye jedna dievka překrásná a okolo nie mnoho anjeluov. Tehdy přišed jeden muž krásný, majě kříž na pleći[1256]pleći: plety i vza tu pannu i vstúpi s ní na nebesa. Tehda svatá Alšběta otáza anjela, čso by to bylo. A on jie vece: „Buoh obnovuje[1257]obnovuje: obnowge vzetí své milé matky, jenž jest jako dnešní den byla vzata s tělem i s duší do nebeského královstvie.“ A to uslyšavši i poče děkovati svatéj královně z toho vědění žádúcieho. A k tomu syn boží oděl svú[1258]svú: ſw milú matku ve trojí[1259]trojí: troy rúcho. Najprvé u bílé pro jejie
