[124r]číslo strany rukopisuproti hospodáři Šimonovi, kterýž pána Krista pozval bieše[156]část slova škrtnuta a mladší rukou přepsáno na „byl“ na hody k sobě, jehožto Kristus dřéve uzdravil od nemoci malomocné. Svatá Maří Majdalena návodem a radú sestry své Marty, a také dotekši se nětco svědomie svého, bosýma nohama, prostovlasá, nabravši drahé masti, beze všeho studu u veliké pokoře brala se tam mezi ty hostě na ty hody, a stojéci szadu, jako by hodna spředu naň hleděti nebyla, i padla k jeho svatým nohám a plakala a tolik slz s svých očí vylela, že dosti bylo k omývaní milého Krista, a nechavši plakání, vlasy svými jeho svaté nohy otierala, ačkoli rúch jiných dosti měla. A potom na znamenie větčí lásky ty jisté svaté nohy usty svými pokorně líbala. A protože častým a náramným chodem jeho svaté nohy nětco se byly ssedaly, i zmazala je drahú mastí. A viděv to Šimon hospodář, i bude sám v sobě nětco reptati a řka: „By tento byl prorokem, věděl by jistě, jaká jest tato žena, jenž se jeho tak dotýká, neb jest veliká hřiešnice.“ Tehda Kristus, znamenav jeho reptánie a myšlenie jako ten, jemuž nic skryto nenie, i die jemu Kristus, chtě jako tuto ženu omluviti, řka takto: „Šimone, mámť tobě nětco mluviti nebo praviti.“ Odpovie jemu: „Mistře, prav.“ Vece jemu Ježíš[qu]Ježíš] gezieſs: „Dva dlužníky biechu[157]část slova škrtnuta a mladší rukou přepsáno na „byli“ dlužni jednomu lichevníku jistú summu peněz,