[30v]číslo strany rukopisuKniežata mohú voliti krále, jenž jest svobodné knieže, a takž svobodné, že jeho otec i jeho mátě jsú svobodni byli, a otec ani mátě nemají prostřední svobodní býti, nemají manové býti, než duchovních kniežat manové, a mají prostřednie svobodné many mieti. A pojeli li sú ženy, kdyžto je volé, nebo takový, když jej volé a ona nenie[15]omylem znovu zapsáno „takový“ svobodna, tehdy jeho nemají za krále voliti, nebť by to bylo proti právu. Když král volen bude, z kteréž země uvolen bude, to jest právo ztratil, a má franská práva mieti, a kterého rodu urozen jest, ta jest práva ztratil, a kohož za krále volé, ten má dobře schovaný na svém právě býti, jako jest napřed psáno o rychtářích, kterakž ti mají býti, když je volé Frankové. Ti mají ta práva, zabijí li oni kterého člověka a bude při účinku popaden, musie jich přísahu přijieti, že jsú nevinnie. Ale budú li při skutce jeti, tehdy nemají jich přísah přijímati, ale mají nad ním popraviti právě jako nad jinými lidmi.

Krále nemohú ijeden odsúditi na bezživotie, leč jemu bude říše odsúzena kniežecím odsúzením na králóv život nebo na jeho čest. Nemóž ižádný práva naleznúti neb jej odsúditi, nežli kniežata. Pakli se on vadí o zbožie s kým neb o jinú věc, ješto jest říše, toho mají súditi kniežata, hrabie a svobodní a služební, ješto k říši slušejí, a jestli zleze král svobodné dědičstvie, má, kdyžto volen bude, to dá s právem k říši, ač chce. Pakli on ostaví děti za sebú, ti to dědie podle práva, neb ti děti nedědie říského práva zbožie nic. Pakli ten král umře bez dětí a neoddav toho dědičstvie k říši, tehdy to najbližší příbuzní děti mají.

Nad kniežecími životy i nad jiných zdravím nemá ijeden súdcí nebo rychtářem býti, nežli král. A jede li král z Němec jich zemí, tehdy má dvór volati na to miesto, kdež má s právem býti, a má falckrabí z Říma tu moc dáti,