[27v]číslo strany rukopisua bude na některého člověka ustavena, ten rychtář umře nebo ten súd od toho úřada, a jemu jest dobře zkládán a žalujíciemu nic, a bude jiný rychtář a ten žalující jde před rychtáře toho a žaluje, my pravímy takto: což před jiným rychtářem usúzeno, bude to před druhým mocno býti, a kterakž kolivěk rychtářóv mnoho bude potom, ač jim vše skládá, doniž toho, jenž žaluje, neukojí, nenie platno rychtářóm i placenie.

Laje li jeden druhému neb jím sotí neb jej raní a nebo což jemu zlého učiní kromě vraždy, a chce li on otčiněnie přijieti, aby jemu čest složil nebo zbožím to jemu činiti mají podle jeho dóstojenstvie, ijeden nemá pánóm rovných skladóv usuzovati, aby pacholka takéž skládali jako pána, a porobeného jako svobodného, to jest ani božie právo ani zemské právo, a mají každého člověka skládati vedle jeho dóstojenstvie. A mají rychtářovi v témž právě zkládati. Pakli by chtěl člověk, přieliš mnoho zkladu nechaje, táhnúti, o to má státi při jich obú přítelech. Nemohú li ti toho rozděliti, tehdy přijmi do jiného, a tak jej mohú dobře vypověděti ve všech rychtářstvích, což jich od římských králóv pořízeno jest. Rychtář pojmi múdré lidi k sobě, a to zjednaj a rozděl. Rychtář má zhlédnúti na toho člověka hanbu i na jeho škodu a kázati jemu potom skládati.

Kdež dva člověky před súdem žalujeta pro dluhy na se nebo pro jiné začinky, ta máta obručiti, jeden aby tu žalobu domluvil a druhý aby to žalobě otpoviedal, jakož právo jest. Pakli máta zbožie rychtář v tom a jsa usedlá, že za tú žalobú stojie, tehdy nemají rukojmí stavěti.

U zavázaných dnech nemá ijeden přisáhati, než jako tyto kniehy viny mají: když příměřie nebo mier přisáhati tu mohú, v zavázaných dnech přiséci také se mají střieci.