[29v]číslo strany rukopisuten rychtář to rychtářstvie přijal jest, s tiem pak mají činiti jako jest napřed pověděno.

Zavrže li Šváb Sasicovo právo neb Sasic Švábovo, ti se mají bráti před krále. Takéž činí každý cizozemec druhému. Stojiece mají práva zamietati, ale sediece mají nalézati. Stojiec mají žalujícému složiti, což jemu před súdem propadnú, takéž mají všem učiniti. A ktož toho neučiní, ten jest rychtářovi malé viny propadl. Pro obyčej nižádný nemá práva nalézati, než ktož k tomu zvolen bude a komuž odpuštěno. To odpuštěnie dává král a kterýž pán rychtářstvie má, ten je má voliti po múdrých lidí radě, a kteréž volé, ti mají také múdří lidé býti. A má jich přinajmenšiem sedm býti každé věci, a jest li jich viece, to jest také dobře.

Němci volé římského krále, to jest obdržel král Karel, jakož tyto kniehy svědčie. Když on posvěcen a na stolici v Čechách vsazen bude z těch volí, jenž jsú jej volili, tehdy on má královú moc a jméno. Ale jakož jej papež světí, tehdy on má dospěšný býti řískú mocí a césařové jméno.

Krále volé súdci na dědičstvie, na manstvie nad všelikého člověka život i nad to nade vše, co předeň k žalobě příde. Ciesař nemóž ve všech zemích býti a nemóž všech nehod súditi, proto on pójčie kniežatóm, hrabiem i jiným pánóm súdu, aby oni popravovali do čtvrté ruky. Nemuož ižádné rychtářstvie přijíti, v němžto o krve prolévanie nebo o vraždy popravují neb o všelikaké hrdosti popravují, v německých vlastech nebo zemích.

V německých zemích má každá země svého falckrabí. Sasi mají jednoho, Bavoři mají jednoho, Francové mají jednoho. Tyto čtyři země byly dřéve královstvie, to se sta, když Julius bieše v Římě králem, a když on německé země bieše přemohl, tehdy Julius nechtěl,