To všechno, co na rychtářiech má býti, též na řečníciech má býti jako na rychtářích: jedno že oni mohú dobře penieze za svú řeč vzieti, a jinakž nic, než ač mají práci, kterú jako kdyby jinam přes pole jeli pro koho nebo ač by co strávili, to jim ten má dáti, pro kohož jedú. Takový nemá ijednoho řeči mluviti, než kto jest práv, a povie li jemu jeho svědomie, že jest křiv, tehdy nemá jeho slova mluviti. Ale naše zemské právo to má, přikáže li jemu rychtář, on musí jeho slova mluviti, ale my toho nepravímy, by to bylo právo, ktož toho slovo mluví, jenž jest křiv. Toho se ten jedvy móže vystřieci, by právo proti bohu učinil. Pomóže li toho svým uměním, jenž křiv jest, to jest velice proti bohu. Toho se má takto vystřieci: on má rychtáře prositi, aby jej zbavil, by onoho slova nemluvil. Pakli nemóže zbýti, ale mluv, jakož onen jemu bude praviti, neb jakž od jiných lidí bude slyšeti. Také zamešká li řečník kterého, jenž jest práv svým svědomím nebo svú volí, ten jest proti bohu křiv a onomu jest tolik dlužen, což mu jest ztratil, a jestliže on kterého člověka slovo mluví a ot onoho zbožie slíbil vzieti nebo vzal jest, a toho zamešká, jehož slovo mluví, pro ten nájem ten jest také méně nezhřešil než Jidáš, jenž jest boha prodal, neb jest on svého bratra prodal, neb smy my všichni u bozě bratřie. Také jest on svój jazyk prodal a nařkne li jej onen, jehož jest slovo mluvil před rychtářem, a móže li on jej sám třetí usvědčiti, on jemu má jeho škodu dvakrát navrátiti, to jest zaplatiti, nebo za ono dvé dáti toto pravie, jako by se jemu to zbožie bylo dostalo v jeho skříni. A jest rychtářovi svým jazykem dlužen aneb jej má vyplatiti deseti funty. Řečník má chudých slovo pro buoh mluviti. Pakli ono toho neučiní rád, to jest proti bohu, a rychtář má jemu to přikázati zpráva, aby chudých lidí slovo mluvil.