Některaký knieže byl, jménem Deonius tak řečený, jehož lid v městě jednom zavřen byl obsazený. Chtě tajně poraditi lidu svému, co by jim bylo úžitečnějí, přikázal, aby jeden z rytířóv jeho k tomu obležení přistúpil, kterýž by obležencóm dal a zjednal, že na šípích a na kopích chytře bylo psáno: „Posilňte se u Boze a budeť věrný v obležení, skoro k vám přijedu a obležení odejmu.“
Najmilejší! Kníže toto Krista znamená, lid obležený, město, hříšný lid na tomto světě, kterýž od diábla obklíčen jest, kterýmuž duchovně neodolá duše naše, zabije ji. Rytíř poslaný znamená kazatele. A protož Apoštol k Timoteovi die: „Pracuj jako dobrý rytíř Kristóv.“ Kopí střála slova ostrá, jednak proti lakotě, jednak proti smilství, jednak proti lakomství.
Praví svatý Augustin, že obyčej byl za starých lidí, že srdce císařská po smrti byla sú spálena a vlasy v čistém místě položili sú. Stalo se jest, že některaký císař umřel, jeho srdce když sú na oheň vložili, nemohlo shořeti, mnozí se tomu divíchu. A protož všecky mudrce sezvali sú té krajiny a jich sú otázali. Tedy sú oni řekli, že císař byl jest tráven a pro jed nemohlo jest
