Některaký knieže byl, jménem Deonius tak řečený, jehož lid v městě jednom zavřen byl obsazený. Chtě tajně poraditi lidu svému, co by jim bylo úžitečnějí, přikázal, aby jeden z rytířóv jeho k tomu obležení přistúpil, kterýž by obležencóm dal a zjednal, že na šípích a na kopích chytře bylo psáno: „Posilňte se u Boze a budeť věrný v obležení, skoro k vám přijedu a obležení odejmu.“
Najmilejší! Kníže toto Krista znamená, lid obležený, město, hříšný lid na tomto světě, kterýž od diábla obklíčen jest, kterýmuž duchovně neodolá duše naše, zabije ji. Rytíř poslaný znamená kazatele. A protož Apoštol k Timoteovi die: „Pracuj jako dobrý rytíř Kristóv.“ Kopí střála slova ostrá, jednak proti lakotě, jednak proti smilství, jednak proti lakomství.
Praví svatý Augustin, že obyčej byl za starých lidí, že srdce císařská po smrti byla sú spálena a vlasy v čistém místě položili sú. Stalo se jest, že některaký císař umřel, jeho srdce když sú na oheň vložili, nemohlo shořeti, mnozí se tomu divíchu. A protož všecky mudrce sezvali sú té krajiny a jich sú otázali. Tedy sú oni řekli, že císař byl jest tráven a pro jed nemohlo jest srdce jeho shořeti. Tedy vyněmše srdce z ohně, dryjákem otehnali sú jed od srdce a opět srdce na oheň vložili. A ihned srdce v popel obrátilo se jest.
Najmilejší! Takéž duchovně o lidech jedem smrtedlného hříchu otrávených; nepodobno jest srdce jich oheň Ducha svatého zapáliti, jediné skrze zpověd poškvrna hříchu shlazena bude.
Králová některaká počala syna z sluhy hlúpého v cizoložství, kterýžto syn potom hlúpě se měl před králem. Král zajisté znamenav hlúpost jeho, myslil, že by nebyl syn jeho. A pilně od králové ztazováše, zdali by syn jeho byl, slíbil a přisahal králové, že by se na ně nechtěl hněvati, a ona potom aby se varovala. Potom ona pověděla jest, že by nebyl syn jeho. A však král nechtě jeho zbaviti království, po smrti jemu království dal, ale tak zpořídil, že rúcho své, kterak dlúho živ bude, aby jemu učiněno bylo z rozličného sukna a polovici z drahého sukna, aby, když by na škaredé sukno vzezřel, a by z pýchy a z hříchu kteréhožkolivěk vytržen byl, a když by na sukno drahé vezřel, aby se nepříliš pokoren čil. Kdežto praví: „Buď pokoren prostředně, a přieliš se varuj.“ Neb ktož příliš jest pokoren, ten za blázna jmien bývá.
