Bustinus v městě římském kraloval, kterýž ustavil za zákon, ktož by kolivěk kterú pannu polapil a když by kto ji z rukú násilníka zprostil, aby ji sobě za ženu pojal, ač by mu se líbilo. Stalo se jest, že některaký násilník lapil jednu pannu a vedl ji do jednoho háje a ji porušil. Učiniv to, chtěl ji zabiti. Ale ona vysokým hlasem zvolala. Rytíř náhodú skrze dříve řečený háj jedíše a hlas dievky uslyšev, k ní se přiblížil a příčinu volání od dievky tázal. A ona řekla: „Ó milý pane, pro milost boží pomoz mi! Tento mi násilé učinil, mne polapiv, a ještě chce huoře učiniti, mě zabiti zamyslil.“ Řekl ten dračka: „Pane, žena má jest a ote mne utekla pro cizoložství, a protož ji zabiti chci.“ A ihned sta v boj vstúpila a veliké rány sobě dávala. Ale rytíř vítězství obdržal, a však velmi raněn. Obdržev vítězství, řekl rytíř ženě: „zdali se tobě líbí, abych tě za ženu pojal, a tě s velikým veselím pojmu.“ A ona řekla: „I toti, pane. Na to víru svú vám slibuji.“ Davši ruku, řekl rytíř: „Na hradě mém za několiko dní budeš přebývati, nebo ku přátelóm svým pojedu a o všech potřebách svatby opatřím.“ Kteráž řekla: „Hotovať sem k vóli tvé na všem poslúchati.“ Rytíř ji požehnal a ona na hrad jeho jela.
Když jest rytíře nebylo, po přátely
