nevděčenství a faleš náš. Tak nevděčen jest svět, aby všém životem jemu slúžil, a nic s sebú že neponeseš, jedno hřích. Třetí, když diábel tebe pokúší, tento přilož lék: Měj na paměti jeho umučení, skrze kteréžto hrdý [diábel]text doplněný editorem[131]doplněno podle rkp. GestaB upadl jest, a budeš mieti moc, jakož dí Apoštol: „Oblecte se v uodění boží.“ Také praví Solinus o divích světa: Když Alexander měl někaký kóň, kteréhož bíše taký obyčej, že když byl oděn a připraven k boji, jakož koni připraveni bývají k boji, tedy ižádnému nedal na se vsésti, jedno Alexandrovi. Pakli naň kdy vsedl kto jiný, ihned jej dolóv svrhl. Týž kuoň, když nebyl oděn nebo přikryt, tedy rynéřóm otpustil na se vsésti. Takéž člověk oděním, božím umučením, nižádného nevezme v srdce své, jediné císaře, totižto Boha.
Když které pokušení na srdce jeho diábelské vsésti chce, ihned má moc uměním božím svrci je. A když nemá člověk tohoto odění, ihned přihotován jest ke všemu zlému myšlení a pokušení k vzetí.
Praví Plinius, že orlice na vysokosti se hnízdí, jejímž dětem hrozí had. Kterýž vida, že se nemóž k dětem jejím přiblížiti pro vysokost, tedy u povětří jedu napustí, a by je zmořil. Ale orlice, to vidúci, přinese kámen, ješto slove achates, a vloží v hnízdo a tento kámen mocí svú otžene povětří a vítr napuštěný jedu hada toho, aby se k dětem nepřiblížil. A tak uzdraveny sú děti, aby nebyly ztráveny.
Najmilejší! Skrz orlici, kteráž vysoko a jest ostrého zraku, člověka znamenává, kteréhožto život a žádost má ot zemských věcí zdvihnúti. A protož dí Apoštol: „Naše obcování v nebesích jest.“ V tom obcování tej výsosti máme znamenati děti, totižto skutky naše dobré položiti. Ale had starý, totižto diábel, myslí je zbíti skrze dopuštění některakého smrtedlného hříchu. Ale on snad bezpečně položení svého nemóž naplniti. Tedy jde diábel a pokúší se, chtě je zbíti jedem pýchy tedy, když chválu světskú jim omlúvá, kteráž často přichází mužóm dobrým, že pro žádost chvály dobré skutky činí, a umírají jakožto děti k zaslúžení. A protož vezměme opuku, totižto Krista, a položme ji mezi skutky naše a jedem marné chvály, totižto abychom poslali skutky dobré k Bohu, a bude nám odplata veliká.
Čte se v Kronikách římských, že mezi dvěma bratroma byl tak veliký svár, že jednak jeden všecky země zkazil.
