Najmilejší! Takéž tělo naše skrze obyčej ženy tělesné pyšné chce nás zdržeti, abychme nepřišli do země slíbené. Rúcho máme mieti z mrzkého sukna, nebo synové sme hlúpí, totiž z země. Jedna strana sukna jest tělo naše mrzuté, když znamenáme jeho mrzkosti. Druhá strana sukna drahého to jest duše, mysliti máme její šlechetnosti a nebýti příliš pokorným, totižto abychom se nepoddali hříchóm. A protož to dvé podlé přirození svého chtili [li]text doplněný editorem[123]doplněno podle rkp. GestaB bychom zachovati, a příbytku nebeského nemohli bychom dojíti. Kteréhož nás doveď Otec, Syn i Duch svatý. Amen.
Čte se o jednom muži, jdúce v jeden háj, viděl jednoho hada uvázaného za ocas k dřevu. Kterýžto slitoval se nad ním a jeho otvázal a v lóno vložil. Tedy když se shřél v lóně, počal muže štípati. On dí: „Co činíš? Proč zlé za dobré vracuješ?“ I dí had: „Co přirození dalo jest, ižádný otjíti nemóž, totižto odvésti. A protož podlé přirození činím.“ Ihned tento člověk šel k jednomu múdrému člověku a jemu všecken úmysl pověděl. Kterýž řekl: „Ó téj při skrze slyšení neumím súditi, ale chci, aby had byl uvázán jako dříve, a tepruov súd dám.“ A tak jest učiněno. Tedy dí mudřec: „Had, móž li ujíti, ujdi. A ty, milý příteli, neroď usilovati potom, aby hada zprostil, neb vždycky činí, což přirození dalo.“
Najmilejší! Tento člověk móž řečen býti každý křesťan, kterýž nalezl diábla svázaného proti němu, kterak dlúho přebývá v životě čistoty. Ale diábla zprostil, kterak brzo k hříchu povolil, a v lóno srdce svého vložil, kterak dlúho v hříše smrtedlném jest. Tento leže tak, tak těžce duši kúsá. Co jest učiniti? Zajisté jíti k múdrému, totižto k rozumnému spovědlníku, kterýž dá tobě duchovní radu, že skrze účinky milosrdné diábel opět svázán bude, ani potom skrze hřích rozvázán bude. Nebo ot jeho přirození zlé duši činí. Když tak budeš oddělen, neroď se zase navrátiti. Nebo jakož se čte, hříšný, kterýž se navracuje na cesty své zlé, jakožto pes [jest, kterýž]text doplněný editorem[125]doplněno podle rkp. GestaB navracuje se k ztracení svému.
O vrátném
Někaký pán byl, kterýž měl jednoho vrátného, kterýž pána svého prosil, aby v městě svém, kteréž má, vrátného jej učinil jeden měsíc, tak že od každého hrbovatého, jednookého, prašivého, rukú a uší nemajícého aby jeden haléř měl. Pán jemu povolil a pečet přiložil. Když úřad přijal, stál v bráně
