spadla.“ Kristus ustavil cierkev svatú skrze křest a víru, na kterýchžto dává duši a víru, když se diábla odřiče a jeho pýchy, aby se Boha držela skrze jiné cnosti, kteréž vzela na křtu, z kterýchžto bývá hrad proti diáblu. A potom Bóh vstúpil na nebe ku připravení svatby nám, abychom v chvále věčné jemu se spojili, podlé oné řeči: „Jdu připravovat vám místa.“ Ale když sme v hradu těla zde, tehdy lapka, totižto diábel, k ženě, totižto k duši, přistúpí, kdyžto ji skrze marnost světa přelstí a k ní se navrátí. Ale Kristus, ač ne tělesně, ale duchovně, říká: „Aj, stojím já u dveří a tluka.“ Ale často duše jeho nepoznává. A protož ukazuje tobě rány na kříži, aby se hnulo srdce tvé. Ale kteříž nevděčni sú, nejsúť hodni Syna božího na duši přijíti. A protož súdce nebeský v den súdný dá proti těm otsúzení věčné.
Praví, že zákon byl, aby bratr starší dělil a mlazší zvolil. Kteréhožto rozumu bieše, že větčí jest múdrosti děliti nežli zvoliti, starší má múdřejší býti. Jiný zákon byl, že sluší na syna z dievky dědičství vzéti, jakož synové urození. Přihodilo se dvěma bratroma, jednomu z urozené a druhému z ženimy neb z dievky, dědičství. Starší tak dělil, z jednoho dědičství stranu všecku dědičství položil, a z druhé máteř bratra svého. Bratr zvolil máteř, dědičství opustil, doufaje sobě z šlechetnosti bratra svého něco mieti ot něho, nic neobdržal. Přistúpil k rychtářovi na bratra žaloval, že jeho od dědičství odlúčil. Odpověděl bratr jeho a řekl, že jest jeho neotlúčil, ale že on tak sobě zvolil.
Najmilejší! Tento otec jest Buoh Otec, kterýž má dva syny, jednoho z urozené a druhého z dievky. Z urozené má Krista, kterýž jest též podstaty, jemu podobný a věčný, ale z dievky člověka, nebo jelikožto k tělu z země jest pošel. A tento jest mlazší, nebo on jest pošel [od otce]text doplněný editorem[120]doplněno podle rkp. GestaB, ale Kristus jest starší a dědičství dělil. I kterak? Zajisté máteř, totižto zemi a zemské položil s jedné strany a z druhé strany dědičství nebeské, a zvolení člověku dal jest, že když máteř zvolil, aby dědičství neměl. Ale zajisté shřešiv smrtedlně, dědičstvím nebeským zhrzel, ani na Krista moci bude žalovati. Kterak ne ten, ješto dělí, ale kterýž zvolí, popisuje. A protož zjevno jest, že v smrtedlném hříchu jsa, život věčný ani z práva ani z milosti boží bude moci obdržeti. A protož radím, abychom mateře nezvolili, totižto svět, ale žádajme, abychom životem věčným vládli.
