radost věčnú, do kteréž nás doveď Otec, Syn i Duch svatý. Amen.
Čte se v Školním položení, že v Jeruzalemě byl jest některaký slúp měděný, na jehožto vysokosti bíše obraz Spasitele, maje podolky obyčejuov židovských. A ot nohy slúpa některaký kořen rostíše, že vysok se zdvihl tak velmi, že obrazu se dotýkáše. A každý nemoci byl jest lék.
Najmilejší! Skrze ten slúp máme znamenati každého věrného člověka podlé tohoto: „Dal sem tě v slúp.“ Obraz tohotu slúpu na vysokosti, maje podolky, jest Syn boží vtělený. Podolek jest dolní strana rúcha. Skrze kteréžto znamenává se člověčenství na Kristu, kteréž jest nižší božství. Nebo podlé člověčenství ukřižován byl na svatém kříži. Tento obraz postaven byl vrch strany slúpu. A protož Kristovo umučení vždy na paměti máme mieti. Ale noha toho slúpu jest milost lidská. Skrze kořen, kterýž jest ukrutný, má [se]text doplněný editorem[127]doplněno podle rkp. GestaB znamenati zkrúšení člověčí nebo bolest. Tehdy kořen z nohy slúpu vyšel, když z horlivé lásky, kterúž má člověk mieti k Bohu, vstane bolest srdec hříšných, a tak se rozmnoží a zroste, že kterak dlúho dotkne se jeho milosrdenství, nakloně se. A tak proti všem bolestem hříchu dál dí svatý Řehoř: „Čtyři věci sú, kteréžto člověku zkrúšení činí: Prvé, své zlé zpomínaje mysli, kde jest byl. Druhé, súd boží znamenaje, kde bude. Třetí, s dobrým svrchního života zdychaje, pláče a patře, kde není. Čtvrté, z zlým budúcého života slyše, znamenaje, kde již jest.“ Kdyby člověk srozuměl přirození, zkrúšení by nalezl.
Výpis člověka
Hubený člověk si, hleď počátku svého, prostředku a skonání. A tak nalezneš, že pln si zlostí a bídy a psoty, jakož dí Job: „Člověk narodiv se z ženy“ etc.cizojazyčný text Ač hledíš počátku, uzříš se chuda a nedostatečna; když prostředního, nalezneš se bídného a smutného neb truchlého; a když konec, v zemi tě přijatého. A protož se čte, že některaký král hledal všech otázek. A jednomu mistrovi prvá otázka byla: „Co jest člověk?“ Druhá otázka byla: „Komu podoben jest člověk?“ Třetí, kde jest člověk?“ Čtvrtá: „S kterými tovařiši jest člověk?“
Tedy odpovědě mistr ku první otázce, totižto co jest člověk: „Rukotržný smrti, hospodář miesta, počestně jda.“ Rukotržný smrti řečeno jest, nebo smrti ujíti nemóž, nebo smrt všecko úsilé jeho i dni popadá. A podlé toho, jakž jest zaslúžil, bude mieti odplatu nebo pokuty. Také člověk hospodář jest miesta, nebo brzo k zapomenutí dán bude. Opět
