má a závist i bolest k toběť jest. Nebo pro tě vyhnán sem z slávy mé, kterúžto měl sem v nebesiech v prostředku anjelóv, a pro tě vyvržen sem na zemi.“ Odpověděl jest Adam: „Co tobě učinil sem, anebo která jest vina má proti tobě? Poněvadž nejsi od nás narozen ani uražen, co nás pudíš?“

Odpověděl jest ďábel: „Adame, ty co pravíš mně? Pro tvú příčinu svržen sem odonad sem. Když ty stvořen jsi, já vyvržen sem od tváři božie ven, od tovařistva anjelóv vypuštěn jsem. Kdyžto vdechl jest buoh ducha života v tě a učiněn jest obličej a podobenstvie tvé k obrazu a podobenství božiemu, i přivedl jest tě Michal a kázal jest tobě klaněti se před obezřením božím. I řekl jest pán buoh: ‚Aj Adame, učinil sem tě k obrazu a k podobenství našemu.‘ A vyšed Michal, povolal jest všech anjelóv řka: ‚Klanějte se obrazu božiemu, jakož přikázal jest pán buoh.‘ Michal první klaněl se jest a povolal jest mne a řekl jest: ‚Klaněj se obrazu božiemu.‘ A odpověděl sem: ‚Nemám klaněti se já.‘ I řekl sem k němu: ‚A kto mě přižene? Nebudu se klaněti horšiemu sebe a poslednějšiemu sebe. V stvoření jeho prvnější sem. Prvé než on bieše, již já učiněn běch, on mně má klaněti se.‘ To vidúce jiní anjelé, nechtěli sú se klaněti tobě. I řekl jest Michal: ‚Klaněj se obrazu božiemu. Pakli nebudeš se klaněti, rozhněváť se na tě pán buoh.‘ A já řekl sem: ‚Rozhněvá liť se na mě, položím stolici mú na stolici nebe a buduť podobný najvyššiemu.‘ I rozhněval se jest na mě pán buoh, i pustil jest mě s anjely mými ven z slávy mé. A skrze tvú příčinu na tento svět vyhnáni sme z přiebytkóv našich a svrženi sme na zemi. A ihned učiněni sme v bolesti. A poněvadž oblúpeni sme z tak veliké slávy a z tak velikého veselé, rozkoší, lstí oklamal sem ženu tvú, aby ty vyhnán byl skrze ni z rozkoší, veselé mého, jakožto já vyhnán sem z slávy mé.“

To uslyšav Adam ot ďábla, zavolal jest s pláčem velikým a řekl jest: „Pane bože muoj, v rúkú tvú jestiť život muoj. Učiň, ať tento protivník muoj daleko byl by ode mne, kterýžto hledá duši mú zatratiti. A daj slávu jeho mně, kterúžto on ztratil jest.“ A ihned neukázal se jest ďábel, ale Adam setrval jest čtyřidceti dní stoje v pokání u vodě Jordána.

Kapitola VI., kterak Eva počavši ot Adama i šla jest od něho a kterak se jest měla při puorodu a kterak jest zabil Kaim Ábéle.

Adam pak poznal jest Evu, ženu svú, kterážto počala jest. I řekla jest Eva k Adamovi: „Živ buď ty v bohu mém. Toběť puojčen jest život, nebo ty ani prvnieho ani druhého přestúpenie učinil si, ale já přestúpila sem a svedena sem, nebo neostřiehala