tváři obrazu božieho.“ A ihned odešla jest rána zubová od Seta.

Set pak a mátě jeho šli sú v krajiny ráje pro olej milosrdenstvie, aby zmazali Adama nemocného. A přišedše k branám ráje, vzali sú prach a položili sú na hlavu svú a prostřeli sú se na tváři své a počali sú plakati s lkáním velikým, prosiece boha, aby smiloval se nad Adamem v bolestech jeho a poslal anjela svého, aby dal jemu oleje milosrdenstvie svého.

A když modlili sú se hodin mnoho, a aj, Michal anjel ukázav se řekl jest jim: „Já poslán sem od pána, já sem ustanoven od pána nad tělem lidským. Toběť pravím, Sete, člověče boží, neroď slziti pro olej dřeva milosrdenstvie, aby zmazal otce tvého Adama pro bolesti jeho. Pravímť zajisté tobě, že nikoli nebudete moci vzieti, jediné v najposlednějších dnech, když naplnily by se pět tisícóv sto a devadesát a devět let. Tehdyť přijde na zemi najmilejší král Kristus, syn boží, k vzkřiešení těla Adamova a s ním těla mrtvých. A on, syn boží, přijda, v Jordáně křštěn bude. A když vyšel by z vody Jordána, tehdyť z oleje milosrdenstvie svého pomaže všech úfajících v se. A budeť olej ten milosrdenstvie na pokolenie a pokolenie, kteráž narodila sú se z vody a ducha svatého. Tehdy sstúpí syn boží Kristus a uvedeť otce tvého Adama do ráje k dřevu milosrdenstvie. Ty pak, Sete, jdi k otci tvému Adamovi, nebo doplnilť se jest čas života jeho. Ještě šest dní a duše jeho vyjdeť z těla jeho. A když vyšla by, uzříš divy veliké i na zemi i na světlech nebe.“ To řek Michal i odšel jest.

A navrátivše se Eva a Set, přinesli sú s sebú vonné věci, to jest nardus a šafrán a kalamin a skořici. A když přišli sú k Adamovi, řekli sú, že ten had ukúsl jest Seta. I řekl jest Adam k Evě: „Co učinila jsi? Uvedla jsi nám ránu velikú a hřiech na všecko pokolenie naše. I to učinila jsi, že po smrti našie nastane synóm našim, kteřížto povstanú od nás: pracujíce nebudú dostatečni, ale nedostatečni a zlořečiti budú nás řkúce, že ‚všecky zlé věci uvedly sú nám rodičové naši, kteřížto od počátka byli sú.‘“ To slyšéci Eva, počala jest slziti a lkáti.

A jakožto předpověděl jest Michal, po šesti dnech přišla jest smrt Adamova.

Kapitola X. o smrti Adamově a o diviech při jeho smrti a pohřebu jeho.

A když poznal jest Adam, že hodina smrti jeho přišla jest, řekl jest ke všem synóm svým: „Aj, jsem let devieti set a třidcěti. A až umřel bych, pochovajtež mě proti božiemu velikému přiebytku.“

I stalo se jest, když skonali sú se všickni dnové jeho, pustil jest duši a zatmělo se jest slunce a měsiec i hvězdy po dní sedm.

A když bieše Set objímaje tělo otce svého, pláče nad ním, a Eva když bieše patřieci