neostřiehala sem přikázanie božieho. A nynie otděl mne od světla života tohoto a puojduť k západu slunce a buduť tam, ažť i umru.“

I počala jest jíti proti stranám západním a počala jest kvieliti a hořce plakati s lkáním velikým. I učinila jest sobě přiebytek, majíci u břiše siemě své. A když přiblížil se jest čas puorodu jejieho, počala jest mútiti se bolestmi a zvolala jest ku pánu řkúci: „Smiluj se nade mnú, pane, a pomoz mi.“ A nebieše uslyšána, aniž bieše milosrdenstvie božie při nie. I řekla jest ona v sobě: „Kto zvěstuje pánu mému Adamovi? Prosím vás, světla nebeská, když navrátíte se k východu, zvěstujte pánu mému Adamovi.“ V tu pak hodinu řekl jest Adam: „Kvielenie Evino přišlo jest ke mně, snad opět had s ní jest.“ A šed nalezl jest ji v pláči velikém.

I řekla jest Eva: „Jakž viděla sem tě, ochladila se jest duše má v bolestech položená. A nynie pros pána boha za mě, aby uslyšal tě a ohlédl se ke mně a vysvobodil mě ot bolestí mých najhorších.“ I prosil jest Adam pána za Evu. A aj, přišlo jest dvanádcet anjelóv a dvě moci stojiece na levici.

I dotekl se jest anjel tváři jejie až k prsiem a řekl jest k Evě: „Blahoslavená jsi, Evo, pro Adama, nebo prosby jeho veliké jsú i modlitby. Poslán sem k tobě, aby přijala pomoc naši. Povstaň nynie a připrav se ku porodu.“

I porodila jest syna a bieše světlý. A ihned nemluvně povstav běžalo jest a rukama svýma přineslo jest bylinu a dal jest mateři své. A nazvala jest jméno jeho Kaim řkúci: „Vládla sem člověkem skrze boha.“

I vzal jest Adam Evu i dietě a vedl jest je k východu slunce. I poslal jest pán buoh Michala anjela s semeny rozličnými a dal jest je Adamovi. A ukázal jest jemu dielo a těženie země, aby měli užitek, odkudž živili by se oni i všecka pokolenie jich.

Potom pak opět počala jest Eva a porodila jest syna, jehožto jméno bieše Ábel. I řekla jest Eva: „Pane muoj, spiec viděla sem sen, jakožto krev syna našeho Ábele v ruce Kainově, proto bolest mám ot bolesti jeho mučiecé jeho.“ I řekl jest k nie: „Věrně zabieť Kain Ábele. Ale snad rozlučme je od sebe a učiňme jim zvláštnie přiebytky.“ I učinili sú Kaina oráčem a Ábele pastýřem ovec, aby tak byli na ruozno rozděleni.

Stalo se jest pak po dnech mnohých, když obětoval jest Kain z užitkóv země dary pánu, Ábel také obětoval jest z prvorozených stáda svého a z tukóv jich. I ohlédl se jest pán k Ábelovi a k daróm jeho. K Kainovi pak a k daróm jeho nepohleděl jest. I rozhněval se jest Kain náramně a spadla jest tvář jeho. I řekl jest pán k němu: „Proč rozhněval si se a proč spadla jest tvář tvá?