z úst mých. Nezamietaj mne od tváři tvé, kteréhožto zajisté z země stvořil jsi, aniž odkládaj milosti tvé ode mne, kteréhožto krmil si.‘ I řekl jest pán ke mně, že ‚srovnáni sú dnové tvoji a učiněn si miluje uměnie. Proto nebudeť odjat z semene tvého až na věky k přisluhování mně.‘

A když ta slova slyšal sem, prostřel sem se na zemi a klaněl sem se pánu řka: ‚Ty jsi věčný a všecka stvořenie tvá dávajíť čest i chválu. Ty jsi nade všecko světlo stkvúcie, pravé světlo, život živúcí nesstihlý, jitřnie moc. Toběť dávají čest duchovnie moci. Ty činíš s pokolením lidským divy milosrdenstvie tvého.‘

A když klaněl sem se pánu, ihned Michal archanjel popadl jest rukú mú a vyvrhl jest mě z ráje navštievenie a přebývanie božieho. A drže Michal rukú svú, dotekl se jest moci vod, kteréž biechu při ráji. I pospiešily sú a přešel sem. A Michal přešel jest se mnú a dovedl jest mě na miesto, odkudž mě vzchopil jest.

Slyšiž, synu muoj, Sete, jisté tajnosti budúcie, kteréžto mně jsú zjeveny, kterýžto skrze dřevo věděnie jeda poznal sem, a nesrozuměl sem, které věci biechu na tomto světě.“

Kapitola osmá, kterak Adam, svolav všecky syny i rodinu svú, pravil jim o svých bolestech a nemoci a o svém i o Evinu oklamání v ráji.

A když učinil jest Adam let devět set a devět, věda, že dnové jeho skonávají se, řekl jest: „Shromážděni buďte ke mně všickni synové moji, ať požehnám jim, dřieve než umru, a rozmluvím s nimi.“ I shromážděni sú ve tři diely před obezřenie jeho před modlitebnicí, kdežto klaniechu se pánu.

I otázali sú jeho: „Co jest, otče, že shromáždil si nás? Z které věci ležíš na loži tvém?“ A odpověděv Adam řekl jest: „Synové, zle mně jest bolestmi.“ A řekli sú k němu synové jeho: „Co jest, otče, zle mieti se bolestmi?“ Tehdy syn jeho Set řekl jest: „Pane, snad požádal si z ovotce, z něhož jedieše, a proto ležíš zamúcen jsa. Pověz mi a puojduť k bližším branám ráje a pustímť prach na hlavu mú a vrhu sebú na zemi před branami a plakati budu kvielením velikým, prose pána. Snadť uslyší mě a pošle anjela svého a káže mně dáti z ovotce, kteréhož žádal jsi.“ Odpověděl jest Adam a řekl jest: „Nic, synu muoj, nežádámť, ale nemoc a bolest velikú mám v těle mém.“ Odpověděl jest Set: „Co jest bolest, pane otče, neviem. A neroď skrývati, ale pověz nám.“

I odpověděl jest Adam: „Slyšte mě, synové moji. Když učinil jest nás buoh, a máteř vaši, položil jest nás do ráje a dal jest nám všeliké dřevo plodné k jedení. I zapověděl jest nám s dřěva věděnie dobrého a zlého, kteréž jest v prostřědku ráje, abychom nejedli.