nejedli. Buoh pak diel dal jest mně a mateři vaší. Diel východnie strany a proti puolnoci dal jest mně a mateři vašiestranu poledne a stranu západní. A dal jest nám dva anjely k ostřiehaní nás. I přišla jest hodina, že vstúpili sú anjelé k obezření božiemu klanět se. Ihned nalezl jest miesto protivník náš ďábel, když nebieše anjelóv. A svedl jest ďábel máteř vaši, aby jedla neslušné věci proti rozkázaní. I jedla jest a dala jest mně. A ihned rozhněval se jest pán na nás a řekl jest ke mně: ‚Protože opustil si přikázanie mé a slova mého, jímžto posilňoval sem tebe, neostřiehal si, aj, uveduť na tělo tvé sedmdesáte ran rozličnými bolestmi od počátku hlavy a očí i uší až do chodidl noh. A po všech údech mučeni budete. Ty bolesti připravil jest k bičování spolu s dřievím a ty všecky poslal jest pán ke mně a k pokolením našim.‘“
To řka, pochopen jest velikými bolestmi a volal jest velikými hlasy řka: „Co učiním, nešťastný, položen jsa v takových bolestech?“
Kapitola IX., kterak Adam těžké přieliš nemoci trpěti nemoha, poslal jest Evu a Seta k ráji, oleje milosrdenstvie žádaje, a kterak had potkal se s nimi na cestě a kterakú sú odpověd o oleji Adamovi vzali.
A když viděla jest Eva jeho plačícieho, počala jest i ona plakati řkúci: „Pane bože, smiluj se nade mnú a přenes na mě bolest jeho, nebo já shřešila sem.“ I řekla jest k Adamovi: „Pane, daj mi diel bolestí tvých, nebo ode mne vina tato přistúpila jest.“ I řekl jest Adam k Evě: „Povstaň a jdi s synem Setem k blízkosti ráje a pusťte prach na hlavy vaše a prostřete se na zemi a kvělte v obezření páně. Snadť smiluje se a přikážeť poslati anjelu svému s dřeva milosrdenstvie svého, z něhož běží olej života, a dal by nám z něho málo, abyšte mě zmazali z něho, abych odpočinul od těchto bolestí, z nichž hynu.“
I šli sú Set a mátě jeho proti branám ráje. A když jdiechu, aj, vnáhle přišel jest had a obořiv se na Seta i ukúsl jest jeho. A když uzřela jest Eva, plakala jest a řekla jest: „Běda, běda mně biedné, nebo zlořečena sem, že neostřiehala sem přikázanie božieho.“ I řekla jest Eva k hadu: „Šelmo zlořečená, kterak nebála jsi se pustiti se k obrazu božiemu, ale směla si bojovati s ním?“ Odpověděla jest šelma lidským hlasem: „Ó Evo, zdali ne k vám zlost naše? Však proti vám jest prchlivost naše. Pověz mi, Evo, kterak otevřela sú se usta tvá, aby jedla? A nynie nemuožeť snésti Set.“ Tehdy řekl jest Set k šelmě: „Laj tobě buoh, hade, oněměj a zavři usta, zlořečený nepřieteli, pravdy pohaněnie, zatracenie! Odstup ot obraza božieho až do dne, když to buoh přikázal, by na zkúšenie přivedenu býti“ I řekla jest šelma k Setovi: „Aj, odcházémť, jakožto řekl jsi, od
