[334r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcemá a závist i bolest k toběť jest. Nebo pro tě vyhnán sem z slávy mé, kterúžto měl sem v nebesiech v prostředku anjelóv, a pro tě vyvržen sem na zemi.“ Odpověděl jest Adam: „Co tobě učinil sem, anebo která jest vina má[9]opraveno písařem proti tobě? Poněvadž nejsi od nás narozen ani uražen, co nás pudíš?“

Odpověděl jest ďábel: „Adame, ty co pravíš mně? Pro tvú příčinu svržen sem odonad sem. Když ty stvořen jsi, já vyvržen sem od tváři[c]tváři] twarzi od twarzi božie ven, od tovařistva anjelóv vypuštěn jsem. Kdyžto vdechl jest buoh ducha života v tě a učiněn jest obličej a podobenstvie tvé k obrazu a podobenství božiemu, i přivedl jest tě Michal a kázal jest tobě klaněti se před obezřením božím. I řekl jest pán buoh: ‚Aj Adame, učinil sem tě k obrazu a k podobenství našemu.‘ A vyšed Michal, povolal jest všech anjelóv řka: ‚Klanějte se obrazu božiemu, jakož přikázal jest pán buoh.‘ Michal první klaněl se jest a povolal jest mne a řekl jest: ‚Klaněj se obrazu božiemu.‘ A odpověděl sem: ‚Nemám klaněti se já.‘ I řekl sem k němu: ‚A kto mě přižene? Nebudu se klaněti horšiemu sebe a poslednějšiemu sebe. V stvoření jeho prvnější sem. Prvé než on bieše, již já učiněn běch, on mně má klaněti se.‘ To vidúce jiní anjelé, nechtěli sú se klaněti tobě. I řekl jest Michal: ‚Klaněj se obrazu božiemu. [b]označení sloupcePakli nebudeš se klaněti, rozhněváť se na tě pán buoh.‘ A já řekl sem: ‚Rozhněvá liť se na mě, položím stolici mú na stolici nebe a buduť podobný najvyššiemu.‘ I rozhněval se jest na mě pán buoh, i pustil jest mě s anjely mými ven z slávy mé. A skrze tvú příčinu na tento svět vyhnáni sme z přiebytkóv našich a svrženi sme na zemi. A ihned učiněni sme v bolesti. A poněvadž oblúpeni sme z tak veliké slávy a z tak velikého veselé, rozkoší, lstí oklamal sem ženu tvú, aby ty vyhnán byl skrze ni z rozkoší, veselé mého, jakožto já vyhnán sem z slávy mé.“

To uslyšav Adam ot ďábla, zavolal jest s pláčem velikým a řekl jest: „Pane bože muoj, v rúkú tvú jestiť život muoj. Učiň, ať tento protivník muoj daleko byl by ode mne, kterýžto hledá duši mú zatratiti. A daj slávu jeho mně, kterúžto on ztratil jest.“ A ihned neukázal se jest ďábel, ale Adam setrval jest čtyřidceti dní stoje v pokání u vodě Jordána.

Kapitola VI., kterak Eva počavši ot Adama i šla jest od něho a kterak se jest měla při puorodu a kterak jest zabil Kaim[10]Kaim: kaym Ábéle[11]Ábéle: Abeele.

Adam pak poznal jest Evu, ženu svú, kterážto počala jest. I řekla jest Eva k Adamovi: „Živ buď ty v bohu mém. Toběť puojčen jest život, nebo ty ani prvnieho ani druhého přestúpenie učinil si, ale já přestúpila sem a svedena sem, nebo neostřie[334v]číslo strany rukopisuhala