[411v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcesú viděti ty věci, které vy vidíte, a neviděli sú, a slyšeti ty věci, které vy slyšíte, a neslyšeli sú.“
L10,25 A aj, z zákona umělý vstal jest, pokúšeje[333]pokúšeje] pokuẛet rkp. jeho a řka: „Mistře, co čině život věčný mieti budu?“ L10,26 A on vece k němu: „[V zákoně]text doplněný editorem[334]V zákoně] In lege lat. co psáno jest? Kterak čteš?“ L10,27 On odpověděv vece: „Milovati budeš pána boha svého ze všeho srdce svého a ze všie duše své a ze všie mysli své a ze všie moci své a bližnieho svého jako sám se.“ L10,28 I vece jemu: „Právěs otpověděl, to čiň a budeš živ.“
L10,29 A on chtě se zpraviti, vece k Ježíšovi: „A kto [jest]text doplněný editorem[335]jest] est lat. mój bližní?“ L10,30 A vzhléd vzhóru Ježíš, vece: „Člověk jeden stupováše od Jeruzaléma do Jericho i upadl jest v lotry, kteří také oblúpili sú ho, a rány vzloživše, otešli sú, otpolu živa opustivše. L10,31 I přihodilo se, že kněz jeden sstupuje túž cestú, i viděv ho, minul jest. L10,32 Též i podkněžie, a[336]a] navíc oproti lat. když bieše podlé miesta, [a]text doplněný editorem[337]a] et lat. uzřev jej, pominu. L10,33 Ale Samaritán jeden cestu čině, přišel jest k němu, a uzřev ho, milosrdenstvím jest hnut. L10,34 A přiblíživ se, uváza jemu rány jeho, naliv vína a oleje. A vloživ ho na hovado své, vedl jest do chléva a péči o něm měl. L10,35 A druhý den vyňal jest dva penieze i dal jest chlévníku a vece: Péči o něm měj, a což kolivěk předáš, já když se vrátím, vrátím tobě. L10,36 Ktož z těch tří vidí se tobě bližní býti tomu, jenž upadl jest mezi lotry?“ L10,37 A on vece: „Ten, kterýž jest učinil milosrdenstvie jemu.“ I vece jemu Ježíš: „Jdi i ty učiň tak.“
L10,38 I stalo se jest tak, když jdiechu, a on vjide do jednoho hrádku a žena jedna jménem Marta přije jej do domu svého. L10,39 A té[338]té] ta rkp. bieše sestra jménem Maria, jenž také sediec vedlé noh pána, poslúcháše slova jeho, L10,40 ale Marta pilna bieše vedlé častého slúženie. Jenž stojéci i vece: „Pane, nenie tobě péče, že sestra má ostavila mě samu slúžiti? Protož řci jí, ať mi pomóž.“ L10,41 A otpověděv hospodin, vece jí: „Marta, Marta, pečliva si a mútíš se při mnohých věcech. L10,42 Jistě jednoho jest potřebie. Maria najlepší stranu zvolila jest, jenž ot nie nebude otjata.“
Kapitola jedenádctá
L11,1 I stalo se jest, když bieše na jednom [b]označení sloupcemiestě modle se a když přesta, vece jeden z učedlníkóv jeho k němu: „Pane, nauč nás modliti se, jakož i Jan učil učedlníky své.“ L11,2 I vece jim: „A když se modlíte, řiekajte: Otče náš[339]náš] navíc oproti lat., + noster var., osvěť se jméno tvé, přiď králevstvie tvé. L11,3 Chléb náš vezdajší daj nám dnes. L11,4 I otpusť nám hřiechy naše, jakož i my[340]my] ipsi lat., nos var. otpúštiemy všelikým viníkóm našim. A neuvoď nás u pokušenie.“
L11,5 I vece k nim: „Kto z vás bude mieti přietele a pójde k němu o puolnoci a die jemu: Přieteli, pójč mi tří chlebóv, L11,6 neb přietel mój[341]mój] mi rkp. přišel s cesty ke mně, a nemám, co bych položil před ním. L11,7 A on zevnitř otpověděv, i die: Neroď mi truchlivu býti, nebť již dveře zavřěny sú i děti mé na posteli sú se mnú, nemohuť vstáti a dáti tobě. L11,8 A on ač setrvá tluka, pravi vám, a ač nedá jemu vstana, protože přietel jeho jest, však pro jeho ustavičnost vstane a dá jemu, kolikž kolivěk potřebuje. L11,9 A já pravi vám, proste a bude vám dáno, hledajte a naleznete, tlucte a bude vám otevřěno. L11,10 Neb každý, ktož prosí, vezme, a kto hledá, nalezne, a tomu, jenž tluče, bude otevřěno. L11,11 A ktož z vás u otce bude prositi chleba, zdali kamene podá jemu? Neb ryby, zdali za rybu podá jemu hada? L11,12 Nebo bude li prositi vajce, zdali podá jemu štíra? L11,13 A poňavadž vy súce zlí, znáte dobré věci dané dáti synóm vašim, čím pak viece otec váš nebeský[342]nebeský] navíc oproti lat., + caelestis var. s nebe dá dobré věci ducha svatého[343]dobré věci ducha svatého] spiritum bonum lat., spiritum sanctum var., bona var. těm, ješto ho prosie.“
L11,14 A bieše Ježíš[344]Ježíš] navíc oproti lat., + Iesus var. vymietaje diábla a ten bieše němý. A když vyvrhl diábla, mluvil jest němý. I divili sú se zástupové. L11,15 Ale někteří řekli sú z nich: „Belzebubem, kniežetem diáblóv, vymietá diábly.“ L11,16 A jiní pokúšejíce, divu s nebes hledáchu ot něho. L11,17 A on, jakž uzřel myšlenie jich, řekl jest jim: „Každé králevstvie v sobě rozdělené zpustie a dóm na dóm padne. L11,18 A poňavadž[345]poňavadž] + et lat., nemá var. šatan v sobě rozdělen jest, kterak stane králevstvie jeho, že diete mě Belzebubem diábly vymietati? L11,19 A vymietám li já Belzebubem diábly, synové vaši kým vymietají? Protož oni súdce vaši budú. L11,20 Jistě vymietám li prstem božím diábly,
