[416v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceL20,4 Křest [609] Křest] kṙieſt rkp. Janóv z nebe li bieše, čili z lidí?“ L20,5 Tehdy oni mysléchu v sobě řkúce, že dieme li: Z nebe, die: Proč ste tehdy nevěřili jemu? L20,6 Pakli dieme: Z lidí, obec všecka ukamenuje nás, neb jisti sú, že jest Jan [ prorok ]text doplněný editorem[610] prorok] prophetam lat.. L20,7 I otpověděli sú, že nevieme, odkud by byl. L20,8 A Ježíš vece jim: „Aniž i já pravi vám, v které moci toto činím.“

L20,9 I poče řéci k obci podobenstvie toto: „Člověk jeden [611] jeden] navíc oproti lat., + quidam var. štiepil jest vinnici a osadil ji vinaři a sám jest byl na púšti [612] na púšti] peregre lat., místo na púti za mnohé časy. L20,10 A v čas zbieranie vína [613] zbieranie vína] navíc oproti lat., + fructuum var. poslal jest k vinařóm sluhu, aby z užitkóv vinice dali jemu. Ani zmrskavše pustili jeho prázdna. L20,11 I přidal druhého sluhu poslati. Oni toho také zmrkavše a uhaněvše, propustili sú prázdna. L20,12 I přida třetieho poslati. A oni i toho ranivše [614] ranivše] raniewẛe rkp. , vyvržechu. L20,13 I vece pán vinnice: Co učiním? Pošli syna mého milého, snad toho, když uzřie, budú se ho styděti. L20,14 Kteréhož když uzřechu vinaři, myslili sú sobě řkúce: Toť jest dědic, zabíme ho, aby naše bylo dědičstvie. L20,15 A vyvrhše ho z vinice, zabili sú. Protož co učiní jim pán vinnice? L20,16 Příde a zatratí ty vinaře a dá vinici jiným.“ To uslyšavše řekli sú jemu: „Nestaň se to!“ L20,17 Ale on vzezřev na ně, vece: „Co tehdy jest [ to ]text doplněný editorem[615] to] hoc lat., jenž psáno jest: Kámen, kterýž sú zavrhli stavitelé, ten jest učiněn v hlavu úhelnú? L20,18 Každý, jenž naň padne, [ střesen bude, a na kohož padne ]text doplněný editorem[616] střesen bude, a na kohož padne] conquassabitur: super quem autem ceciderit lat., zetře jej.“

L20,19 I hledáchu kniežata kněžská a mistři pustiti naň ruce v tu hodinu, i báchu se lidu, nebo sú poznali, že by k nim pověděl podobenstvie toto. L20,20 I uloživše poslali sú protivníky, kteříž by sě spravedlivými zamyslili, aby ho popadli v řeči a dali jej kniežetství [617] kniežetství] knieżeſtvi rkp. a moci vladaře. L20,21 I otázachu ho řkúce: „Mistře, vieme, že právě pravíš a učíš [ a nepřijímáš osoby lidské, ale cestu boží v pravdě učíš ]text doplněný editorem[618] a nepřijímáš osoby lidské, ale cestu boží v pravdě učíš] et non accipis personam, sed viam Dei in veritate doces lat.. L20,22 Slušie li nám dan dáti ciesaři, čili nic?“ L20,23 A znamenav lest jich, řekl jest k nim: „Co mne pokúšiete? L20,24 Ukažte mi peniez. Čí má obraz a nápis?“ Odpověděvše řekli sú jemu: „Ciesařóv.“ L20,25 I vece jim: „Vraťtež tehdy, které věci sú ciesařovy, ciesaři, a které věci [ jsú ]text doplněný editorem[619] jsú] sunt lat. božie, bohu.“ L20,26 I nemohli sú slova jeho potresktati před lidem, a podivivše se v odpovědi jeho, mlčéchu.

L20,27 Tehdy sú přistúpili někteří [b]označení sloupcez saduceóv, jenž přie, by bylo vzkřiešenie, i tázáchu ho L20,28 řkúce: „Mistře, Mojžieš psal nám, když by bratr něčí umřel maje ženu a ten by byl bez dětí, aby ji vzal bratr jeho za ženu a zbudil plémě bratru svému. L20,29 Protož sedm bratróv biechu [ a ]text doplněný editorem[620] a] et lat. první vzal ženu i umřel jest bez dětí. L20,30 A druhý vzal ji i ten umřel jest bez dětí [621] dětí] filio lat., filiis var., jinou rukou nadepsáno synóv . L20,31 A třetí vzal jest ji, též i všech sedm, a neostavili sú plemene [ i ]text doplněný editorem[622] i] et lat. zemřeli sú. L20,32 Poslednie všech umřela jest i žena. L20,33 Protož v zkřiešení [623] zkřiešení] zkřieẛenie rkp. čie to z nich bude žena, poňavadž sedm měli sú ji za ženu?“ L20,34 I vece jim Ježíš: „Synové tohoto světa ženie se a svatbie se, L20,35 ale oni, kteří budú jměni hodni světa onoho a [624] a] o rkp. zkřiešení z mrtvých, ani se budú vdávati, ani žen pojímati, L20,36 neb ani viec budú moci umřieti [625] umřieti] vuieṙiti rkp. , neb rovni andělóm sú i synové boží sú, poňavadž sú synové zkřiešenie. L20,37 Ale že vstanú z mrtvých [626] mrtvých] + mortui lat. , i Mojžieš ukázal jest vedlé křě, jakož nazývá pána boha Abrahamova a boha Jakubova a boha Izákova. L20,38 Nenieť mrtvých buoh, ale živých, neb všichni [627] všichni] wẛichn rkp. živi sú jemu.“ L20,39 Tehdy odpověděvše někteří z mistróv, řekli sú [628] sú] + ei lat., nemá var. : „Mistře, dobře si pověděl.“ L20,40 A viec nesměli sú ho ničehož otázati.

L20,41 I řekl jest jim: „Kterak řkú, by byl Kristus syn Davidóv? L20,42 A sám David die v Kněhách žalmových: Řekl pán pánu mému: Seď na pravicech mých, L20,43 dokudž nepoložím nepřátel tvých podnožie noh tvých. L20,44 Protož David ho pánem nazývá, i kterakž jest syn jeho?“ L20,45 A když poslúcháše ho vešken lid, řekl jest učedlníkóm svým: L20,46 „Pilně se ostřiehajte od mistróv, ještoť chtie choditi v dobrém rúše a milují pozdravenie na tržišti a prvnie stolice v školách a prvnie miesta na hodech, L20,47 kteřížto žerú domy vdovské, zamyšlijíce dlúhú modlitbu, tiť vezmú větčie zatracenie.“

XXI.

L21,1 Pak popatřiv uzře ty bohaté, ješto metáchu dary své v pokladnici. L21,2 Uzře pak i jednu vdovu chudú, ana vpúštie dva měděná šarty, L21,3 i řekl jest: „Věrně pravi vám, že vdova tato chudá