[A3v]číslo strany rukopisuvěrní služebníci poznají. Aby mne pak žádný nepoznal, tehdy mne paní má, když jí některá tajná znamení, o kterýchžto žádný neví než já a ona, oznámím.“

A tak když přišel nahý na palác, potloukl na dvéře. Tehdy když ho uzřel vrátný nahého, řekl jemu: „Kdo jsi ty?“ Odpověděl císař: „Což mne neznáš?“ Řekl jemu vrátný: „Neznám.“ Řekl jemu císař: „Ty šaty, kteréž na sobě máš, jáť jsem je tobě dal.“ Řekl jemu vrátný: „Lžeš, chlape. Tyto šaty dal mi pán muoj císař.“ I řekl k němu Jovián: „Prosím pro Buoh, milý vrátný, jdiž k císařové a pověz jí, že jsem já císař a zvěstuj jí také tato znamení tajná, o kterýchžto žádný mezi námi neví než já a ona.“ Odpověděl jemu vrátný: „Již vidím, že jsi blázen. Puojdu-li[16]Puojdu-li: puojduli já k císařové a povím jí to, vím, že budeš těžce bit.“ I šel vrátný k císařové a pověděl jí to všecko. Tehdy císařová šla k císaři a řekla jemu: „Pane muoj, slyšte divné věci. Nějaký chlap nahý stojí tam před vraty a praví, že jest císařem. Ta znamení také tajná, o kterýchžto žádný na světě neví nežli já a Vy, zvěstoval mi.“ [A4r]číslo strany rukopisuA když to uslyšel císař, přikázal vrátnému, aby byl předeň puštěn. A když byl Jovián před císařem, císař ‹začátek komentované pasážepřede všemi›konec komentované pasáže[17]přede všemi: předewſſemi otázal se ho řka: „Najmilejší, pověz mi, ‹začátek komentované pasážekdo si›konec komentované pasáže[18]kdo si: kdoſy ty a pro kterú jsi příčinu sem přišel.“ Řekl jemu Jovián: „Pane, jáť jsem císařem tohoto císařství a přišel jsem do panství svého[19]svého: ſwéo a k své císařové.“ Řekl císař všem tu stojícím: „Najmilejší, povězte mi pod přísahou, kdo mezí námi dvěma jest císařem a pánem vaším?“ Odpověděli všickni[b]všickni] wſſikni: „Ó pane, divná jest tato ‹začátek komentované pasážeotázka Vaše›konec komentované pasáže[20]otázka Vaše: otázkawaſſe. Nikda jsme toho zlosyna ani viděli, ani znali. Ty jsi vždycky byl naším císařem a ještě jsi.“ Řekl také k císařové: „Paní, pověz mi, znáš-li[21]znáš-li: znáſſli tohoto člověka?“ Odpověděla císařová: „Pane, i proč se takových věcí ‹začátek komentované pasážena mně›konec komentované pasáže[22]na mně: namně tížete? Však víte, že jsme již třidceti let spolu a měli jsme dítky.“ I řekl císař k Joviánovi: „Proto, žes se směl císařem jmenovati, vydávame na tebe takový ortel, aby byl přivázán koni k vocasu a tak smajkán. A budeš-li[23]budeš-li: budeſſli se kdy více císařem jmenovati, ohavnou smrtí umřeš.“ I přikázal, aby